Okruhové testování Hypermotard 698 Mono

Ducati Hypermotard 698 Mono – Hypík

Testovací dny této boloňské novinky začaly v sobotu 11. května 2024 v areálu Autodromu Sosnová u České Lípy. Souběžně zde bylo možné otestovat i další modely Ducati v rámci Ducati Tour 2024.

Další termín byl pro zájemce z Moravy naplánován na 28. května do Třince na SteelRing, což je zřejmě nejmladší český uzavřený závodní okruh. Do Třince jsem zajel tuhle jednoválcovou novinku od Ducati vyzkoušet. Akci pořádal dovozce motorek Ducati MOTO ITALIA a profesionálně byla zajištěna ostravským dealerem AMG moto.

Jedna testovací jízda byla stanovena na 15 minut a zájemců bylo tolik, že jsme se s organizátorem dohodli, že se přijedu svézt později odpoledne, až se odjezdí oficiální časy, aby se dostalo na všechny. Jednotlivé sloty byly plné od rána až do odpoledne. Vyzkoušet bylo možné Ducati Hypermotard 698 Mono nebo Hypermotard 698 Mono RVE, který se krom jiné kolorizace odlišuje oproti základnímu modelu sériově montovaným quickshifterem.

Vzhledem k tomu, že v současnosti má v nabídce charakterově podobné jednoválce jen rakouská značka a její rodinné portfolio, smekám před Ducati, že se do tohoto segmentu pustila a rozvířila klidné vody. Od dob původního modelu Scrambler (1962 – 1974) je to druhý sériový jednoválec od Ducati.

Ale pozor, v roce 1993 bylo postaveno v pouhých 67 exemplářích závodní Supermono, což byl jednoválcový, čtyřventilový, vodou chlazený motor o objemu 550 ccm s výkonem 75 koní. Se suchou váhou 100 kg mohli závodníci „lítat“ po okruhu rychlosti až 220 km/h. Ovšem použité materiály z uhlíkových vláken a slitin hořčíku byly tak drahé, že v silniční sériové motorce by to nikdo nezaplatil. Vezmeme-li v potaz i tento model, po 31 letech tak Ducati opět zahájila výrobu jednoválcových motorů.

NA PRVNÍ POHLED

Štíhlá, vizuálně lehká stavba, s jistotou velmi dobře ovladatelná motorka. Výška sedla zdá se být úctyhodná, stejně tak světlá výška od země. Hypermotard má standardně montované bástry, malé přední světlo, jednoduchý černobílý displej, standardní ovladače, ochranná mřížka chladiče, ochranný rámeček nádobky kapaliny zadní brzdy. Čistá stavba bez zbytečností konstruovaná s cílem co nejmenší váhy. 

Na první pohled neodhalitelná věc je, že všechny červené plasty nejsou lakované, ale probarvené. Tedy když to někde někdo odře, stačí přečistit a odřené místo bude pořád červené. Chytré.

Zrození jednoválcového Hypermotarda zřejmě hnala myšlenka rozšíření nabídky s důrazem na oslovení nové a mladší klientely a odhaduji, že by výsledek mohl nabýt stoprocentního efektu. Mně se líbí moc, ale je to subjektivní, mám rád Ducati :-) A má dva výfuky, to je moc hezké.

MOTOR

Jednoválec od Ducati by v nedávné minulosti zřejmě nikdo nečekal, ovšem asi stejně, jako nikdo nečekal čtyřválec. Jejich desmo „elko“ bylo mnoho let synonymem pro tuhle značku. Takže zábavná motorka pro sport i na silnici měla zásadní výzvu. Motor. Ten je pěkně vidět z obou stran, což je dobře.

Realizace motoru se ujal inženýr Luca Bandiera a po zralé úvaze padl nápad využít již vyráběné díly, čímž by se dalo zjednodušeně říct, že motor Hypermotard Mono je půlka motoru Panigale 1299.

Ducati Hypermotard 698 Mono je první sériový jednoválcový motocykl Ducati vybavený novým motorem Superquadro Mono, jehož výkon je se standardním výfukem 77,5 k a maximální otáčky jsou 10250 ot./min. Když se k tomu přidá suchá hmotnost 151 kg, i bez svezení je zřejmé, že to způsobí hodně široký úsměv řidiče. A aby bylo jasné, že je to opravdová Ducati, tak má desmodromický rozvod. Servisní interval zůstal stejný jako u sourozenců, 15000 km na výměnu oleje, ventilové vůle 30000 km.

Kliková hřídel je asymetrická a vyvážení motoru mají na starosti 2 vyvažovací protihřídele, které jsou uložené na kuličkových ložiscích uvnitř klikové skříně. Zároveň tyto protihřídele ovládají vodní a olejové čerpadlo. Díky dvěma vyvažovacím hřídelím by měly být vibrace motoru minimální.

Převodovka je šestistupňová, řazena standardně nebo s příplatkovým oboustranným quickshifterem, což je standard u modelu RVE. První rychlostní stupeň je delší, hydraulická spojka má pumpu Brembo a samozřejmě antihopping systém.

Písmenka na papíře říkají, že 70 % krouťáku je dostupných od 3000 ot./min. A 70 % výkonu od 4500 ot./min., což z tohoto motoru dělá zřejmě nejvýkonnější sériový jednoválec na světě.

PODVOZEK

Váze a určení motorky hlavně na okruhové a podobné využití se přizpůsobil i podvozek s geometrií, rozložením váhy, rozvorem… Hlavní rám je ocelový s váhou 7,2 kg, podsedlovka a kyvka jsou z hliníku. Přední tlumiče Marzocchi jsou vybavené křídlovými maticemi pro snadnější možnost seřízení a jak předek, tak i zadní tlumič Sachs jsou plně seřiditelné. Přední kolo brzdí jednokotouč s průměrem 330 milimetrů, zadní kolo pak kotouč 245 mm. Hypermotard má úplně nové černé ráfky a model RVE je má dvoubarevné.

ELEKTRONIKA

Ano, ta pro mnohé zatracovaná elektronika je tady hodně našlapaná, na tak malou motorku. K dispozici je čtyřstupňová kontrola wheelie, stejně módů má ABS Bosch do zatáček, DTC a třístupňová je motorová brzda. Navíc je zde Ducati Power Launch, což je pomocník při ostrém startu a 4 jízdní režimy. Na tak malou motorku je toho dost a aby toho ještě bylo trochu více, ABS umožní i kontrolované smyky do úhlu 55°. Pro uživatele, co ví, jak s těmito pomocníky zacházet a srdcem blízkým tomuto stylu motorky, určitě už svítí oči nadšením.

Přední světlo, byť malé, je LED i s denním svícením a navíc s čidlem šera. Zadní lampa je pak aktivní, takže při extrémním brzdění se rozbliká. Ovladače jsou standardní, jak je známe z jiných modelů Ducati, zaujme malý monochromatický displej se základními údaji, kde zobrazované informace nepůjdou přehlédnout ani na přímém slunci. Že má k tomu všemu Hypík elektronický plyn Ride By Wire asi nikoho nepřekvapí.

JÍZDA NA OKRUHU

Mám tenhle styl rád, tedy blízký enduru. Široká seřiditelná řídítka umožní různým postavám dokonale tuhle motorku ovládat. Sedadlo ve výšce 904 mm asi nebude lákat malé postavy, ale štíhlé sedlo umožní s mými 174 cm pěkně dosáhnout na zem. Existuje možnost dokoupit sadu sezení/podvozek, která pak horní hranu sedla sníží na 874 mm.

Hypík má veškerou elektroniku nastavenou z továrny, tak prý nemáme na nic sahat. Zahřívám, prohlížím ovládací prvky, tři dva jedna start. Vyrážíme na hodně technický okruh s varováním prvních dvou kol na pohodu. Hned v první zatáčce žasnu, jak je Hypík ovladatelný. Bicykl, aneb jak se říká koloběžka. Fakt snadné ovládání!

Hned v druhé zatáčce jdu ostřeji na přední brzdu a prvotní pocity o nedostatečnosti jednoho kotouče mizí. Sakra… Ta brzda je ostrá jak břitva, opatrně s ní pracovat.

Snažím se kombinovat předek - zadek a pneu Pirelli Diablo Rosso IV přes značné celodenní opotřebení drží dobře a občas kontrolovaně v zatáčce sklouznou.

Motor jde skvěle za plynem, je to divočina. Jako tady jezdí Lukáš Pešek asi nebudu jezdit ani po hodině, ale užívám si to. Hypík nemá sebemenší náznak zaváhání při naklápění do zatáček, jde to samo a radostně, bez známek nestability. Někteří borci klopí jak na supersportu, jiní, vychovaní v blátě, pěkně s nohou na zemi. Jak je komu libo. Jedu za týpkem na RVE s namontovanými nehomologovanými Termignoni výfuky a dávám mu náskok. Ten akustický efekt je ultra drsný :-)

Krom cílové rovinky dávám v převodovce maximálně trojku, protože tenhle okruh je brzda plyn a snažím se co nejvíc využít věnovaného času. Řazení je skvělé a přesné, spojka lehoučce ovladatelná, všechno funguje báječně.

S ohledem na naraženou ruku, neustálou práci s tělem a nestandardní jízdní pozici se potím, jak dveře od chlíva, přesto mě to s každým kolem baví víc a víc. Šachovnicový praporek oznamuje poslední kolo, tak naposled přitopím pod kotlem a šup do depa.

Je to rebel. Uličník. Hypík. Fakt moc zábavná motorka!

Třinecký okruh má délku je 1234 m, šířku 9 - 10 m, má 8 levých a 10 pravých zatáček s převýšením 7 m. Nutno říct, že je velmi technický.

JÍZDA NA SILNICI

Díky náhodě se mi podařilo navštívit ostravskou DUCATI TOUR, kde jsem díky pořadatelům z AMG moto měl možnost vyzkoušet Hypíka na silnici a zjistit, jestli a jak dobře by se na něm dalo cestovat.

Usedám za mírného deště ve velmi vzpřímené poloze na Hypíka, koukám do dáli, kde je alespoň trochu světlá obloha a vyrážím. Hypermotard už z podstaty nebude mít lákavou ochranu proti nepřízni počasí, nepočítám-li chrániče rukou (díky za ně), takže za chvilku jsem decentně mokrý.

Kluci z AMG moto namontovali na svůj předváděcí motocykl racing Termignoni koncovky, což znamená navíc 7,5 koně, 4 Nm a necelé dvě kila váhy mínus. Řekl bych, že to jede pěkně, ale dlouhodobě bych ty koncovky poslouchat nechtěl... :-)

Vybírám si známou cestu plnou zatáček a v turistickém tempu si užívám pomalu osýchající silnici. Zasnívám se, představuji si vzadu topcase a dvojici malých kufříků po stranách, a že někam jedu daleko pryč. Vidím to docela živě.

Pohodové kochací tempo Hypík umí, ale kdykoliv se mi zachce, naruším ho otočením plynové rukojeti, Hypík vyrazí kupředu a užiju si zábavný úsek. Když přijde rovinka a nasadí se spěchací tempo, nad dálniční limit už tak příjemná jízda není. Nápor vzduchu je natolik silný, že na úzkém sedle bez možnosti zapření mám pocit, že jet ještě o něco rychleji, tak sklouznu. Trvalá dálniční rychlost mu asi slušet nebude, ale okresky, ty jsou pro něj to pravé. Na okreskách nebudete chtít přestat jezdit, jako teď já. Všechno je tak akorát po ruce, nemám pocit unavujícího držení těla, nic mě neomezuje, jede se mi dobře. Sám vlastní cestou, s podobně naladěnými lidmi na delší výlet, určitě ano. Ale s vysokou pravděpodobností tohle nebude motorka pro dva. Tedy pokud nepojedete ve dvou do obchodu jen pro rohlíky... 

Neprší, tak zajíždím fotit na polní cestu. Štěrk, tráva, občas louže. Na pohodu. 17“ přední kolo není určeno pro jízdu mimo asfalt, ale ono to jde i s mnohem těžšími, vyššími a jinak nevhodnými motorkami. Pamatuji si, když jsem na Rujáně jezdil s Gold Wingem po písku, abych se dostal k majáku, žádný komfort to nebyl, ale šlo to. K vysokým cílům často vedou trnité cesty, takže když nemáte enduro a chcete tam někam, nahoru, dolů, dojet… No? Nic jiného nezbyde. A pěšky nejdu…

Na Hypíka se dá dokoupit pár doplňků a možná další přibudou. Ten, co mi učaroval, je spodní kryt motoru. Sice plast, ale houževnatý a právě pro tyto útěky z asfaltu může přijít vhod. A když si vezmu, že přední tlumiče mají zdvih 215 a zadní tlumič 240 mm, tak vám nějaká děravá silnice určitě neublíží. Jediným limitem pro delší cestu by mohlo být opravdu úzké sedlo. Pro lepší povětrnostní komfort pak určitě půjde koupit i nějaké univerzální plexisklo.

Snadné otáčení ve slepé uličce, zaparkování na sebemenším plácku, opravdu velmi agilní motor s širokým spektrem použitelných otáček. A jednoválcové vibrace? Díky ochotě organizátorů, zvláště pak Josefa Smolky z AMG moto, jsem měl možnost krátce bezprostředně vyzkoušet Multistradu V4 a DesertX, abych vibrace porovnal. Protože trpím vazoneurózou a kdejaké bzučení z motorek mi vadí, můžu říct, že v tomhle srovnání vyšel Hypermotard 698 MONO nejlépe. Opravdu. To mě velmi překvapilo. 

Hypík bude bavit každého, kdo nechce supersporta ani cestovní enduro, klasické naháče se mu nelíbí a na choppery se necítí. Od narození zlobivý kluk, který však může být náramně hodný a milý. Než vám zase bouchnou saze... Vyzkoušejte si ho a dejte nám do redakce vědět, jestli vás Hypík taky bavil.

Hypík má slušnou světlou výšku a určitě by mu velmi slušelo 21“ přední kolo. Ale možná už inženýři z Boloně něco tvoří a testují… Lehké jednoválcové enduro od Ducati s homologací na silnici? To by byla pecka!

Kdo to má do Ostravy blíže, než k jiným dealerům, AMG moto má předváděcí DEMO Ducati Hypermotard 698 Mono k dispozici. 

   

---