Marek Olbert, redakce MotoRoute, 18.8.2017
Harley-Davidson Freewheeler - 500 kilo zábavy, aneb tři kola jsou více než dvě :-)
„Na začátku bylo slovo Boží a pár svařenejch trubek,“ tak nějak představil budoucí motorku Čůra Sidovi ve filmu Ve stínu gangu. Podobným třeskem vznikl v dřevěné kůlně i první motocykl značky Harley-Davidson. On to tak možná Čůra i myslel, že ne jen tak ledajaký motocykl, ale právě H-D, no, těžko říct.
Jako náctiletý jsem ujížděl na všem, co s Harleyem souviselo, tedy plakáty, knížky, nášivky... Později, v roce 1994, jsem s Jawou 500 OHC jel do Prahy na Strahov, obdivovat nejen americké motorky na první české národní H.O.G. Rally a králem silnic pro mě byl Fat Boy. Taky se mi líbily sportovní vozy a postpubertálním snem se stala AC Cobra.
AC Cobra i Fat Boy mě dráždí dodnes, přestože portfolio potenciálních obyvatel mojí garáže se léty značně rozšířilo, v garáži už visí jiné obrázky motorek a knihy jsou zaprášené.
Tříkolky mě nikdy nebraly, nebudu-li počítat tu, kterou jsem radostně proháněl jako dítě na dvorku. Zato Harley-Davidson má s tříkolkami dlouholeté zkušenosti, kdy ta první vznikla v roce 1912. Ano, měla tehdy dvě kola vpředu, ale je to už 105 let, takže na tu dobu naprosté novum, pro někoho úlet a pro jiného skvělá funkční vychytávka.
O dva roky později začala výroba motocyklů s nákladní sajdou a o dvacet let později, tedy v roce 1932, vznikl předchůdce dnešního Freewheelera. Obrazně... Bylo to servisní vozidlo „servi car“, dvě kola vzadu a mezi nimi velký úložný prostor. Lehká tříkolka se v několika různých modifikacích vyráběla do roku 1973. V roce 2009 pak na trh přišla novinka Harley-Davidson Tri Glide Ultra Classic.
Uběhlo mnoho let a u H-D vznikl v roce 2014 projekt Rushmore, jehož myšlenka je vyrábět motorky v souznění se zákazníky a příznivci této značky. Inženýři vyslyšeli touhy a přání po lehčí tříkolce, než je velká ultra luxusní Tri Glide a na podzim téhož roku představili světu, kromě mnoha dalších novinek, i tříkolový model Freewheeler.
Nikdy dříve mě nenapadlo hledat spojitost mezi auty a motorkami, až teď... Freewheeler je z mého pohledu dokonalé spojení Fat Boye a AC Cobry. Že by v Milwaukee slyšeli i mě? :-)
Tři roky od vyjetí prvního sériového modelu dostávám příležitost vyzkoušet nový inovovaný model Freewheeler 2017.
Líbí se mi?
Léta plynou, v garáži mi visí už jiné plakáty a nestal jsem se uživatelem vozidel spadajících do kategorie čoprů. Freewheeler je ale úplně něco jiného a přitahuje mou pozornost. Opticky značně odlehčená Tri Glide s nízko položeným sedadlem předjímá jeho divočejší a hravější charakter, což mi imponuje, trochu Hot Rod.
Mohutná přední 49 mm vidlice, mohutné „falešné“ středové světlo, masivní oplechování, opticky štíhlé „sportovní“ 19“ kolo (Tri Glide má MT90B16), zepředu je Freewheeler fakt hustý a cool, jak říká náctiletý soused. Všude hladké linie, žádné ostré tvary, spousta chromu a lesku, výrazné dvojité LED světlomety Daymaker (model 2015 měl jeden klasický halogenový světlomet), dominantní odkrytý motor, všude spousta železa, přesto svěží vzhled. Mohutná záď s uzamykatelným zavazadelníkem, hluboké blatníky, stylové grafické prvky pod lakem a velká hliníková kola s pneumatikami 205/65R15, LED technologie i v zadních světlech. Vše velmi kompaktní a sladěné.
Že je to skutečně Harley-Davidson je patrné na spoustě klasických H-D prvcích i na nestandardních detailech. Nápis na nádrži logicky nemůže chybět, nápis i logo značky je však i na mnohem drobnějších dílech, jako jsou zpětná zrcátka, pedál brzdy, brzdiče nebo sdružené blinkry s parkovacími LED světly.
Řidičovo sedadlo je ve výšce 700 mm, tedy o soukání se do sedla nemůže být řeč. Spolujezdcovo místo k sezení je výš, vypadá užší, než u jednostopých touring modelů, ale je to optický klam s ohledem na mohutnost karoserie. Připomíná dvojsedlo z modelu Road Glide a dvě obrovská madla naznačují, že asi bude nutné se vzadu dobře držet.
Je tady spousta prvků, které neomrzí a umocňují celkový pocit jedinečnosti tohoto stroje. Ano, líbí se mi a hezky se na Freewheelera kouká.
„Co je to? Jaký to má objem? Kolik to stojí?“ ptají se lidi na parkovišti, ale i na křižovatce ve městě, sedíc ve Fabii i v Mercedesu G. Vnímám upřímný zájem, jakýsi respekt a palce nahoru. Freewheeler vzbuzuje emoce už jen tím, že jen tak někde stojí. Výjimečnost jako bonus zdarma.
A když jede?
Hned po výjezdu z podzemních garáží špatně odbočuji a na další křižovatce se musím obrátit do protisměru. Jejda... Chybí mi delší pravá ruka a je to nezvyk, tak výrazně na „motorce“ točit řídítky. Chvíli na to si v duchu připouštím, že by mi k řízení stačila i jedna ruka, že to nemusí být až tak náročné a měl bych si jízdu více užívat. Ty tři kola jsou super, nepopsatelně přesvědčivá stabilita s pocitem jízdy na motorce a zvykám si, že nemusím při zastavení dávat nohu na zem.
Mám zkušenosti se čtyřkolkami i s jízdou se sajdkárou, ale tohle je jiné. V zásadě umí Freewheeler díky tlumiči řízení jet rovně bez držení řídítek, pokud řidiči nevadí občasná samovolná změna směru kvůli nerovnostem a sklonu vozovky.
S přibývajícími metry a kilometry se s Freewheelerem obstojně sžívám a jediné, co řeším, je jeho šířka. Můžu do kolony, nebo úzkého pruhu? Nemám srovnání. Motorka s kufry? Malé auto? Jedu na nejbližší parkoviště a stavím se do řady aut. Opodál stojí dodávka vodo-topo-plyn a prosím týpka o zapůjčení metru. Aha, šířka cca 140 cm, už vím. Na proplétání kolonou to není, ale zúžená silnice bude v pohodě.
Pro zarputilé enduristy bude Freewheeler nevhodný, světlá výška 125 mm však hravě nějakou tu nerovnost překoná a jízda po louce přes krtince na vyhlídku na kopci nebude překážkou :-)
Pohonnou jednotkou je nový motor Milwaukee-Eight 107 s objemem 1745 cm3 a pekelným kroutícím momentem 150 Nm při 3250 otáčkách. Zátah je fakt úžasný a na zadní kola jde výkon přes mohutný klínový řemen. Tichý převod, ale burácející dvouválec mě chce vystřelit na Mars. Písty, ač se jen tak volně převalují, za příjemného zvukového doprovodu s výfuků dávají mega sílu. Zvyklý na širší rozsah otáček jiných motorů se nechtěně párkrát dostanu do omezovače. Abych měl mocnou moc, tady stačí tahat málo, objem nenahradíš...
Motor je od svého předchůdce pocitově elastičtější a silnější, každá hlava má čtyři ventily, dvě zapalovací svíčky a prostor výfukových ventilů je chlazen kapalinou. V porovnání s motorem Twin Cam 103 zůstal zdvih pístů 111 mm stejný, zvětšil se však jejich průměr o 1,6 mm, takže nový kompresní poměr má hodnotu 10:1.
Freewheeler skvěle zrychluje a předjíždění je hračkou i v zatáčkách do kopce. Jenže... Vedu po silnici 507 kilogramů plus mou maličkost a je potřeba hbitě zatočit. Chcete mít ramena jako Arnold a břišáky jak pekáč buchet od babičky? Zapomeňte na udělátka z teleshoppingu a kupte si Freewheelera. Je to docela posilovna. Běžná jízda je úplně v pohodě, kochačka, žádný stres. Rychlá přímá jízda je nutný boj s větrem a opravdu rychlá jízda v zatáčkách pak boj s odstředivou silou. Abyste si nemysleli, že je to nudná pojízdná židle, jízda nutí k používání a „výklonům“ těla podobně jako na motorce. Za prvé to umocňuje pocity z jízdy a za druhé to má na jízdu pozitivní vliv.
Freewheeler může působit jako fajnové dálniční přemisťovadlo, ale i krátká dálniční jízda rychle omrzí a první sjezd na okresku je nutná výzva, která se neodmítá. Je to pecka, chce to jen trochu cviku a zvyku na jiné řízení a řvu si do přilby nadšením. Pak ta výše zmíněná posilovna přijde jako důležitá a zábavná součást provozu této tříkolky.
V rychlých pasážích je nejprve potřeba udržet v sedle sebe samého, následně pak i Freewheelera ve stopě. Ten totiž nejenže nemá problém jezdit po dvou kolech, ale když je vozovka vhodně zaprášená, nezřídka se mu protočí i zadní kola. Hafo moc zábavy. Až nakažlivě moc!
Přední pneumatika dostává v zatáčkách za uši a přemýšlím, jakou asi bude mít životnost. Ale to je asi šumák s ohledem na to, že zadní gumy se budou sjíždět několik dlouhých let.
Stejně jako u auta, i tady můžete při parkování nechat zařazenou rychlost. Freewheeler je vybaven nožní parkovací brzdou, takže neujede ani z prudkého kopce.
Překvapením může být absence ABS, což si uvědomíte při razantnějším brzdění přední brzdou s typickým pískotem pálící se pneumatiky. Nožní pedál však brzdí všechny tři kola současně a je třeba si jen zvyknout ho používat častěji, než páčku na řídítkách. Freewheeler brzdí dobře, přesto je vhodné, při potřebě zastavit ve vyšších rychlostech, pedál silněji zašlápnout. Otázka zvyku a několika ujetých kilometrů.
Motorové mapy, Anti-Slip Regulation? Zbytečné. Freewheeler umí jezdit bez nich. Umí jezdit i bez klíčku v zapalování, díky bezkontaktnímu čipu v přívěsku, který máte třeba v kapse u bundy. Klíček slouží k zamykání spínací skříňky, řídítek a kufru.
Cestování?
Cestovní komfort je vynikající, když se jede po pěkné silnici. Dostatečný je i jinde, hodně nerovná silnice však naklepe zadek, stejně tak podélné nerovnosti budou s řidičem kymácet ze strany na stranu.
Freewheeler je celkově hodně tuhý, ale má to smysl. Chcete-li se houpat, kupte si gumový člun a jeďte na moře. Freewheeler má hodně blízko ke sportovnímu náčiní s notnou dávkou komfortního společníka na dlouhé cesty, přesto rebel a očekává, že se k němu majitel bude náležitě chovat, plně využívat jeho výkonových možností a hyperstability. Předpokládám však, že běžný smrtelník bude pro jízdu s Freewheelerem zpočátku vybírat pěkné rychlé silnice.
Omezením tak může být jen vítr, který lze eliminovat dokoupením větrného štítu. Ve třicetistupňových vedrech při dálniční rychlosti se zapnutým sériovým tempomatem jsem byl rád, že žádný štít nemám a proud vzduchu byl až nedostatečný.
Sedadlo je pohodlné a když do něj zapadnete, není důvod se později hemžit. Šířka řídítek a veškeré ovládací prvky jsou náramně padnoucí do ruky i menším postavám, jen hydraulická spojka vyžaduje trochu větší stisk.
Pro cestování je skvělý objemný zamykatelný zavazadelník, kam se vejdou dvě integrální přilby a dvě kožené bundy, nebo stejné množství vybavení na dovolenou a na zadní víko lze dokoupit pěkný nosič, čímž se množství zbytečností ještě navýší :-)
S cestováním souvisí i jízda se spolujezdcem, který řidičovy nadšené pocity nesdílí. Jeho sedadlo je pohodlné, prostorné a příjemné (sám jsem vyzkoušel), ovšem bez opěrky dost nebezpečné. Trochu svižnější rozjezd stáhne spolujezdce na víko zavazadelníku a rychlejší průjezd zatáček natáhne všechny svaly na rukách. Opěrka ve standardu by mohla jízdu rozhodně zpříjemnit, ideálně i s integrovaným bezpečnostním pásem :-) Spolujezdec má mohutná a bezpečná madla, ale nečekaná změna směru mu dokáže hodně zvýšit adrenalin. Jezdili jste někdy na "divokém býkovi"? Při rychlé jízdě je to velmi podobné. Jezdíte jako spolujezdec v autě na zadních sedadlech? Je to v podstatě stejné. Nečekané manévry a změny směru s vámi pěkně zakývou. Opěrku spolujezdce a další příslušenství je možno dokoupit v originálním příslušenství.
Freewheeler používá ke svícení LED diody a jejich přední světlomety Daymaker fakt svítí výborně. Noční jízda mě mile potěšila.
S Freewheelerem se na rovném povrchu překvapivě dobře manipuluje sedíc na místě řidiče, se spolujezdcem je to už horší a nejen pro tyto případy je standardně montovaná elektrická zpátečka. Při nastartovaném motoru podržíte čudlík, rozsvítí se kontrolka a můžete docela svižně odcouvat až do Tramtárie. Super.
Malinký LCD displej, nijak nerušící ručičkový rychloměr, ukazuje krom standardních funkcí také otáčkoměr. Jedním tlačítkem proklikáte celé menu. Nenápadně schované kontrolky informují o všem, co je potřeba vědět. Pěkné. "A strejdo, to má dvě nádrže?" V levém "falešném" víčku je ukazatel množství paliva.
Nádrž pojme 22,7 litrů paliva, což by mělo dle normované spotřeby vystačit na cca 360 kilometrů. Jakmile však ztratíte zábrany a přestanete se kochat, počítejte raději s menším dojezdem.
Závěr?
Většinu testovacích motorek vracím s méně či více kamenným výrazem pokerového hráče a jako že to bylo dobrý, ale s Freewheelerem jsem se loučil velmi těžce. Není to klasický, pro někoho zřejmě nudný trike s řídítky do nebes, nekonečnou délkou a luxusními uspávacími sedadly, na Freewheelerovi se parádně svezete a nepřestane vás bavit. Kdo neplánuje jezdit na dlouhé jízdy ve dvou a je spíš freerider, objeví novou dimenzi cestování.
A úplná pecka na závěr... Jezdí přítelkyně na skútru, ale na velké motorce se bojí? Freewheeler je homologovaný jako vozidlo kategorie B a jízdu na něm zvládne opravdu každý, stačí mu jen řidičák na auto.
Jdu shánět plakát Freewheelera pro doplnění stěny v garáži, opravdový Freewheeler se mi tam už nevejde...
Kompletní technická data, aktuální ceník a příslušenství najdete na www stránkách Harley-Davidson CZ