Tatra v Českém ráji

 Opět jsem se celý týden těšila na to, jak budeme „brouzdat“ na motorkách po dalším kousíčku republiky a objevovat tak další a další nová pěkná místa a zákoutí. Trochu jsem se obávala deště a všeobecně špatných povětrnostních podmínek, ale stejně jsem nepřestávala věřit v pěkné (nebo alespoň přiměřeně pěkné) počasí. Tak to ale v životě už chodí, že věci neběží přesně podle předem nalanovaných čar. V polovině týdne jsem se dozvěděla, že se v sobotu bude konat Tatra v Českém ráji, a že stejně jako minulý rok bychom mohli dělat stanovišťáky na jedné z průjezdových kontrol (PK) spolu s Míšovým tátou, který se této soutěže v podstatě zúčastňuje od jejího začátku, ať už na stanovišti, jako „závodník“ nebo organizátor. Pro mě to měla být již druhá zkušenost.

Na naše stanoviště, které jsme pro letošní rok měli v Loukově (kousek od Svijanského pivovaru), jsme dorazili v sobotu ráno kolem deváté. Jelikož jsme tu byli až příliš brzy, Michalův táta ještě zařizoval nějaké organizační věci v Turnově, tak jsme se jeli podívat na místo, kde se každoročně konají Svijanské slavnosti. Tedy do Svijanského újezda. O této slavnosti (ve skutečnosti to je vlastně jeden den a noc) jsem už slyšela mnoho pochvalných slov. Bohužel, jsem ještě neměla tu čest to zažít na vlastní kůži... Objeli jsme tedy „areál“, kde slavnost propukne i letos, a natěšeni na brzkou oslavu léta jsme zamířili zpět.

Čekání na příjezd prvního vozidla jsme si krátili pozorováním místních štamgastů, kteří už v deset ráno nelenili dojet na náměstíčko, naklopit tři kusy do hlavy a pokračovat ve svém omšelém Favoritu zpátky domů. Během dvouhodinového čekání přijel Michalův táta a chvíli za ním i pán, který „zavážel“ červenými a žlutými tabulemi PK. Spolu s nimi dovezl i úkoly pro soutěžící, předal instrukce a správné odpovědi. První otázka byla klasicky ze zdravovědy, takže nás nikoho nepřekvapila a druhá se týkala automoto – tématiky. Pro letošní rok vybrali tuto: „Jak zjistíme polaritu auto/moto baterie?“. Možnosti byly následující: ampérmetrem, syrovou bramborou anebo nasliněnými prsty. Teď už jsme tedy byli opravdu připraveni na prvního přijíždějícího...

Trvalo to tedy docela dlouho a my spatřili vůz s číslem 3, byla to Tatra, myslím, že 57B, v závěsu se objevil s číslem 4 krásný modrý Walter junior. Do desátého místa přijel i první motocykl. Šlo o nádhernou A. J. S. ku se sajdkárou. Projela tudy i oku i uchu lahodící Jawa 500 ohc, několik Tatranů, ČeZeta zvaná „prase“, policejní, respektive v tu dobu ještě veřejnobezpečnostní žlutá jawa 350, z aut dále pak překrásný zelený triumph spitfire, Tatra 603ka, dále různé škodovky, aerovky a dokonce i Tatra 613, jednoválec (tam se opravdu válel vždycky jenom jeden ;) ). No opravdu doporučuju se přijet další rok podívat. Veškeré informace najdete na českém tatraclubu.

Když zhruba ve 13:40 přijel další znamý zavírat trať, tak mi bylo trochu smutno, že je další ročník za námi a ani jsem si nevzpomněla na to, že tento víkend na tachometru nepřibyla ani jedička, protože skvosty, jaké tu byly k vidění, člověk nemá jen tak šanci shlédnout. Maximálně zase příští rok...

   

---