Jana Krutilová, 7.5.2015
Jaká je cesta z Murmanska do Petrohradu (nebo naopak)?
Loni (červen 2014) jsme se v sedmi lidech na pěti motocyklech vydali na cestu do ruské Karélie. Tři z nás měli jen dva týdny dovolené, takže společný cíl byl – dojet co nejdál na sever, kde se oni 11.den otočí a pojedou přes Finsko zpátky, my pojedeme dál tak dlouho, jak se nám bude chtít.
Když to vezmu zeměpisně, hlavní společný cíl byl ruská Karelská autonomní republika. Přes ni vede většina nové silnice z Petěrburgu (pro starší – dříve Leningrad) do Murmansku.
Kamarádi se vraceli z ruského severního polárního kruhu, my jsme jeli přes Murmansk na Nordkapp, tutéž trasu, co brzy po nás jel v protisměru Klobása, vyprávěl o tom na srazu MotoRoute a psal i cestopis v čísle 1/2015.
Proč o tom píšu? Už na srazu při přednášce mě zarazila věta, že z Murmansku těch 1400 km do Petěrburgu nic není, jen nuda. Divila jsem se nejen proto, že Klobása není žádná fajnovka, spíš dobrodruh, ale hlavně proto, že nám všem se ta cesta hodně líbila. Můj závěr po návratu byl, že je to ideální cíl pro motorkáře, kteří chtějí zažít dobrodružství v zatím pro nás neobjevené oblasti, přitom bez nějakých vážných rizik (ač se to tak nemusí zdát, cítili jsme se po všech stránkách zcela bezpečně), a která ani není nijak daleko.
Silnice je nová, až na pár nedodělaných úseků, spát se dá bez problému v lese u jezer ve stanu, stejně jako někde v hotelu. Není to v nich zrovna luxus, ale potkali jsme Nizozemce, kteří to také absolvovali a nebyli nespokojení. S benzínkami jsme neměli problém, když bylo třeba, vždy nějaká u silnice, nebo pár km bokem byla. Benzín levnější než balená voda (ani ne dvacka za litr) je příjemný, na nákupy fakt dobrého jídla jsme si zabočovali do měst ležících pár km od hlavní silnice.
Prostě moc pěkný motovandr i pro ty, co nemají víc jak dva týdny volna. Když budou trošku později tábořit a dřív vyjíždět, dá se to v pohodě stihnout během dvou týdnů do Murmansku a zpět třeba přes Finsko.
Po přečtení článku mě nedalo, abych se neozvala. Hodně jsem přemýšlela, proč to viděl Klobása jinak než my, a došla jsem k závěru:
- Byl poprvé v Norsku, navíc za krásného počasí, a to uchvátí každého tak, že pak se mu musí zdát nic moc nejen ruská Arktida a ruská tajga, ale třeba i Alpy. Norsko je opravdu nádherné, i když civilizované. Byli jsme tam několikrát a vždy jsme byli nadšení, co pak lidi, kteří tam byli poprvé :-)
- Zabrousím o dva roky zpět. Cestou do Mauretánie nám náš parťák (popravdě, my jsme byli jeho parťáci) říkal: „Mauretánie je jedno velké nic, tak je třeba ji co nejrychleji projet.“ Nenechali jsme se zmanipulovat a místo požadovaných 120 km za hodinu (kdy opravdu asi není nejen na Sahaře nic moc vidět) jsme jeli svých oblíbených 80 – 90 km za hodinu a viděli věci…
Třeba že poušť má nekonečně mnoho podob, střídají se asi po 10-20 km. Úplně jiná barva a struktura písku, úplně jiné rostlinky, na obzoru v dálce jsme viděli kráčet beduína nebo stádo velbloudů, potkali jsme pouštní lišku či kojota či co to bylo, jak se na nás dívá a vůbec se nediví, co tam těch pět motorek dělá...
Jak to souvisí s cestou Murmansk – Petěrburg či naopak? No jednoduše. Opravdu se tam dá po nové asfaltce jet stovkou nebo stočtyřicítkou. Pak ale nevidíte, jak se mění arktická tundra a tajga, jak každý močál je jiný, jsou jiné stromy a květena. Nezjistíte, že ze silnice vedou odbočky, sice hliněné gruntovky nebo často rozbité asfaltky, ale dovedou vás na zajímavá místa.
Na obzoru na poloostrově Kola jsou opravdu odporná dýmající města (někdo možná pamatujete severní Čechy za komunistů, tak něco takového na holé arktické pláni), ale okolo nich jsou malé lesy a v nich schované chaty, kde obyvatelé těchto měst tráví víkendy a dovolené. Město Nikl se dá objet a Kem není jen přehrada na řece Kem, ale nádherné pobřeží Bílého moře a samozřejmě loď na Solovecké ostrovy, které by se neměly vynechat.
A když odbočíte do Petrozavodska, hlavního města ruské Karélie, zjistíte, že to stojí za to. Samotné město je téměř stejné jako ostatní ruská města – typizované nádraží, Leninovo náměstí a bulvár, fakt nic moc. Ale leží na břehu obrovského Oněžského jezera, po upraveném nábřeží chodí milí pěkně oblečení lidé, v hospůdce nebo u kiosku se dobře najíte a když je hezky, jak jsme měli my, málem si připadáte jako někde na chorvatském pobřeží.
Co říct závěrem – je báječné, že můžeme každý cestovat, jak se nám líbí a jak se nám chce a psát o tom a točit filmy. Kdybychom byli všichni stejní a cestovali stejným způsobem, byla by to nuda. Ale neberte články (ani moje) za objektivní pravdu. Ty berte jako inspiraci, nebo pouze první informaci. Žádný článek ani film vám nenahradí osobní zkušenost.
Jestli chcete poznat, jak to někde DOOPRAVDY vypadá, jeďte se tam podívat. Třeba do Murmanska. Ráda vám poskytnu podrobnější informace.
Jana Krutilová, mototrempka