Jurek Hueber, 26.11.2016
Kdo by neznal legendární Land Rover, či spíše ještě legendárnější soutěž Camel Trophy, která tyhle vozidla uvedené značky proslavila?
Historie Camel Trophy sahá do roku 1980. Ač úspěšnost posádek nebyla vždy jen o „tereňácích“, přece jen, automobilka Land Rover nejen sobě, ale i celému světu nesporně dokázala, že všechny její automobily si poradí opravdu s každým terénem, ať už je to bezedné bahno Indonésie, pralesy Amazonie, vysoké hory Jižní Ameriky, nebo savany a pouště Afriky.
Sedíme v příjemném prostředí starého zámečku na úpatí Rychlebských hor, ve Vidnavě, který je v režii kamaráda Franty a popíjíme spolu s Famozou, Generálem a dalšími lahodný rezavý mok. Nechybí ani náš kamarád a báječného ducha majitel, Tomáš Kopřiva a pár dalších přátel. Cíl téhle akce je prostý. Kromě příjemných chvil ve společném obecenství se také trochu projet po okolí a zkouknout nějakou tu zajímavost v okolí.
Jako bonus tohoto motosetkání je domluven malý test potomka někdejšího „legendáry“ Land Rovera Discovery Sport, s nímž dojíždí navečer trojice ženského pohlaví v čele s drobnou a příjemnou Romanou. Romana se zabývá právě prodejem těchto automobilů, a ač je to baba, přece jen o těchto čtyřkolových mazlících hodně ví.
Vidět tři ženský v Landroveru zvedá příjemně atmosféru a není na tom nic divného, vždyť přestože byla Camel Trophy převážně akcí skutečných chlapů, účast tvrdých žen nebyla žádnou výjimkou. Prvními ženami v Camel Trophy se v Jižní Americe v roce 1994 staly Francouzka Carine Duret a Švédka Christel Persson.
Zaparkovaný Discovery se mezi motocykly netradičně vyjímá a lze s klidem říci, že k těm bavorákům má tak nějak blíže. Ihned zaujímá pozornost a my si jej můžeme osahat a prohlídnout zblízka. Začínáme srovnávat, zatím tedy jen ve stacionárním stavu (bo pivo).
Před večeří dojíždí další člen setkání, všem známý Robik Blazius a je ho hned všude plno. To je samé, „přátele, já jsem musel, to jídlo mne táhlo, já se jemu bráním, ač jsem nechtěl, to tak nějak samo….“ Však kdo Robíka znáte, víte že je kolem něj vždy báječná atmosféra.
Robert nepřijel na „Káči“ (chápej KTM), ale autem. Ne však lecjakým, a tak můžeme srovnávat Land Rover s upravenou Toyotou Hilux. Tak to se máš tedy Discoverku na co těšit, to je zvednutá laťka. Naštěstí nehodláme auta ničit nějakými srovnávacími testy, ale spíše jen vizuálně, alespoň tedy Hiluxe.
Je jasné, že tenhle Blaziusův mazel je stavěn pro zcela jiné účely. Zpevněný přední nárazník, zvednutý podvozek ještě více umocňuje přední ochranný rám a pár dalších vychytávek, které dodávají Hiluxu na dravosti. Prakticky se ani nedá poznat, že se jedná o Hiluxe.
Jenže Discovery má taktéž co nabídnout a pokud bychom i jemu zvedli podobně, jako Hiluxovi „sukénku“ a vymazlili jej podobnými prvky, včetně vyšších kol, mohl by směle konkurovat lecjakému „ofroudovi“. Nicméně, budeme se držet při zemi a podíváme se, co potomku slavného rodu offroadových vítězů po svých předcích zůstalo.
Budeme li jej srovnávat v potřebě jezdit s ním pouští a bahnem, je nový Discovery zcela někde jinde. Do pouště dojede lehce, podobně jako jeho předchůdci, jenže sedět v něm v zaprášených a zabahněných hadrech, budete se cítit podobně, jako kdybyste šli do národního v montérkách.
Také po vzoru filmu, „Království divočiny“, lvice Elza se vozila na střeše. V tom je Robert s Hiluxem ve výhodě, neboť jeho „oranžáda“ má střešní nástavbu, kde Robík přespává. Discovery nemá nástavbu, ale to je detail, to se dá vykutit.
Nesporem je skutečnost, že Hilux má manuál, kdežto Discovery je v automatu. Automat je, jak se říká, na …, ale má zase své výhody. Dvoulitrový diesel, který je v něm uložen, má devítistupňovou převodovku. a ta zaručuje na takové monstrum skvělou spotřebu. Ač jsme s nim jeli slušně naložení, spotřeba se pohybovala kolem šesti litrů.
Při stoosmdesáti takřka vítr necítíte a pro svou váhu ani ten boční. Discovery je odolný v různých klimatických podmínkách a zaručuje vysoký komfort. Jinými slovy, když jsem delší dobu pozoroval podobné poslední modely Ladr Roveru, trošku jsem nad nimi „frfnil“ a argumentoval, že tohle není auto pro ježdění, neboť skutečný dělník je klasický Defender.
Jenže podobně jako využití v potřebách horské služby, mohou mít požadavky na Defendera jen lidé typu Poubese, Blaziuse a jim podobných, neboť pro běžného smrtelníka je takové využití na hony vzdálené. Ale každý z nás určitě potřebuje vozidlo pohodlné, bezpečné, rychlé, spolehlivé, praktické, s dostatečně velkým zavazadlovým prostorem a taky, když za něj něco zapojíme, nezrychtujeme motor hned při prvním „Strmilováku“ (pro Ostravaky – to je cosik jako Hrabyňák).
A tak mohu za sebe říct, že Discovery všechny tyhle podmínky splňuje, a má ještě něco navíc. Když s nim zaparkujete ve městě, může být nenápadný, je přiměřeně „blbuvzdorný“, a to jak zlodějům, tak i méně zručným řidičům (výhoda automatu když máte nezkušenu robu, či čerstvě řidičák vlastnící děcko...).
Když si s Discovery vyrazíte inkognito, můžete si s ním skvěle užít. Je to přiměřený kočkolap a zažijete s ním spoustu legrace i adrenalínu. Jakmile jednou bude parkovat ve vaší garáži, bude to ten nejlepší vůz, který jste kdy měli.
Podobně jako se na Bávci rád toulám zapadlými silnicemi Sudet a pohraničím, s Discovery je to taktéž jedna radost, zvláště když bude sychravo, či cesty pokryje sníh. Zatáhnete-li s ním do polí, je jízda dostatečným adrenalinem, stejně jako po „lesní-polní“. Může skvěle sloužit jako doprovodné vozidlo pro motocykly na cestách po Ukrajině, Rumunsku či jinde. Je to auto do práce, za sportem, za zábavou, za babama, do lesa, na hory i do divadla.
Dalo by se o něm psát ještě spoustu a spoustu stránek, stejně jako o jeho negativech, k nimž rozhodně patří dostupnost běžnému smrtelníkovi. Ale znáte to, jednou jedna „dcerka“ navštívila prodejnu H-D, kde se jí ihned věnoval prodavač a profesionálně předvedl několik vhodných modelů. Ona tehdy oponovala, že jako že tedy ne, že se jen přijela kouknout a že na to nemá. A prodavač pravil: „To ale vůbec není důležité, pro mne je podstatné, že jste potenciální zákazník a já vám předvádím, co to Harley je a vím, že když se situace změní, třeba si jej přijdete koupit“. Moje zkušenost, že nikdo z nás neví, co bude zítra...
Prodejny jsou v Praze, Pzni, Brně, Ostravě, Olomouci, Hradci, ale hlavně ve Zlíně, kde je taktéž redakce našeho časopisu 
. Budete li mít cestu, třeba se stavte... na kafe…
A jak dopadl ten víkend s Robikem, Famozou, Generálem a dalšími? No… Byli jsme slušní, grilovalo se, jezdilo se a chyběl nám tam pan šéfredaktor Michal. Pojezdili jsme kus polské země i Jesenicka, ale o tom napíšeme zase jindy.
A jedna malá otázka na závěr. Co myslíte, byl ten Robertův Hilux lepší než Discovery? Nebyl. A víte proč? Hilux totiž neměl na pátých dveřích samolepku MotoRoute, zatímco Discovery ano. Ale o tom už taky Generál řádně Roberta poučil, což Rob přislíbil, že auto brzy přestříká a logo MotoRoute tam bude. Takže Robiku, po Dakaru, na který držíme palce, jsme zvědavi!!!