Martin Pouba, 5.8.2011
Nedávno jste si mohli přečíst článek o akci Bohemia Around ze série Český Dakař, kde jste se dozvěděli pravidla a také se mohli podívat na motocestovatelský comics. A jak vše probíhalo očima vítězného týmu?
Co k této akci? Bude to asi velice stručné, protože popis bude z mé pozice, tedy z pozice účastníka, který jel z Rozvadova na jih a po čtyřiceti hodinách se do něj vrátil od severu. Zkrátka jel, tankoval, vypil nápoj, snědl bagetku, pospal a jel dál. Takže jdeme na to.
Sestavili jsme klasický tým: Sadílek na BMW 1150, Tiki na BMW 1150 A a Poubes na KTM 990 A. Večer se scházíme u Sadílka v Tachově, něco pojíme a popijeme a po jedné hodině jdeme na kutě. V půl páté při 10° C vyjíždíme do Rozvadova, naplníme tu bandasky, naladíme navigace, nafotíme stavy tachometrů a bereme za plyn. Jedeme, občas koutkem zahlédnu zajímavé místo, tu a tam srnku nebo zajíce. Zraky se většinou upínají na cestu a na přístroje.
Před Břeclaví vjíždíme do lijáku, který nás doprovází dalších 300 km. Kromě něj nás doprovází a neustále předjíždí závodník na V-Stromu. Do zatáček na asfaltu neustále předkopává motokrosově nohu a u jednoho bodu na nás mává a ukazuje, že jede taky kolem republiky. Znovu nás předjíždí a my ho raději necháváme ujet, aby se kvůli závodění někde nepřerazil. Dáme si raději pauzu na pumpě a dokud prší, usedáme po patnácti minutách znovu na stroje.
Navigace mne žene přes Rakousko, posloucháme. Za Ostravou najíždíme do Polska a už jsme dost utahaní. Máme za sebou přes 1 000 km a hned za přechodem na našem území házíme bivak na trávníku za penzionem. V krámku koupíme trochu pivka a nějakou tu potravinu, ve spacácích hozených vedle motorek usínáme téměř okamžitě. „Vstávat bando líná,“ hulákám okolo páté hodiny ranní. Za deset minut sedíme v sedlech.
Cesta odsypává parádně, Jeseníky jsou touto dobou ještě ve spánku, provoz je nulový a náš rychlostní průměr více než slušný. Krkonoše objíždíme Polskem a najíždíme do Šluknovského výběžku. Českosaské Švýcarsko nás ale totálně zastavilo. Samá objížďka, ne vždy je však posloucháme. Občas úsek projedeme, ale spadlý most nás zbrzdil. Dáváme poradu a polemizujeme, kudy a jak se vrátit. Dumání přeruší Saďoch se slovy: „Poubes, to dáš!“ Nenechám se dlouho přemlouvat a najíždím do vybagrované jámy. Při výjezdu, který je komplikovaný stromy a kořeny, se na jednom zasekávám a snažím se jet krokem, abych nepodhrábl. Třicet centimetrů ode mne je kolmý třímetrový sráz. To by pro Káťu musel přijet jeřáb. Rozhlížím se kolem a jeden jeřáb vidím na druhé straně výkopu, beru tedy za plyn a jsem venku.
Turistům se to líbí, ale upozorňují, že po kilometru přijde další most. Jedu se tam ujistit, že se to dá projet. Tady je to v pohodě a dělníci se už těší, až pojedeme. Postupně Saďoch s Tikim projíždějí překážku. Posledně jmenovaný měl na mále a může vděčit mému zákroku, že motorka neskončila dole v řečišti.
Cesta se vleče velmi pomalu a my začínáme být skeptičtí, zda to dnes zvládneme. Jedeme velmi svižně, ale už jako stroje. Chytají mě křeče do záprstí pravé ruky, zadek necítím a záda v kříží hlásí dost. Jakmile jeden z nás má problémy s orientací, předjíždí ho druhý a ujímá se vedení. V Krušných horách nabíráme opět slušný průměr a zrychlujeme. Padá tma a my jsme po ujetí 2 180 km opět na pumpě v Rozvadově. Čtyřicet hodin a čtyři minuty včetně 6,5 hodinového spánku. Vyhráli jsme!
Za tým Jezdíme EU
Poubes