Touratech Travel Event Niedereschach 2014

Ein Kessel Buntes – Touratech Travel Event Niedereschach 2014

Foto: Tomáš Kocanda a Somik

Je čtvrtek po obědě, sedím u PC v práci, ručičky hodin běží jako v medu a přemýšlím, jaký vymyslím program na víkend. Začátkem týdne se mi konečně podařilo dostudovat VŠ, a tak jsem přítelkyni nasliboval hory doly, jak se jí konečně budu věnovat, když jsem ji teď tolik zanedbával...
Z pracovní letargie mě probere telefon od Michala Hamšíka z MotoRoute: „Zdar, co děláš o víkendu?“ „Ále, akorát vymýšlím, co podniknu. Asi MS supermoto v Sosnové, proč?“ „Hm, a nechtěl bys jet na Touratech Travel Event do Německa? Vypadl mi na to člověk. Jedou tam kluci i z ostatních časopisů, celé to zajišťuje Tomáš Kocanda z českého Touratechu. O nic se nemusíš starat.“
Najednou jsem jako na trní a nemůžu se rozhodnout. V práci se dostávám do lehké potyčky s vedoucí o dovolenou (následky trvají dodnes), posléze i s přítelkyní, ale nakonec se rozhodnu, že jedu.
Vyrážím už ve čtvrtek odpoledne do Zdic, k (zatím ne-)známým od Michala, kde přespím, protože odjezd z Prahy je naplánován na velmi brzkou hodinu. Hned jak přijedu, už do mě lijí vychlazené pivo a cpu si břicho masem z grilu. Já kontruji slivovicí a vím, že ji asi do Německa nedovezu, ale hlavně jsem rád, že jsem poznal další super lidi.
Velmi brzy ráno mě kluci z Prahy vyzvedávají na benzínce. Sestava je Tomáš Kocanda, šéf českého Touratechu, Somik za Motohouse a Tomáš za Motocykl. Jsme kompletní a můžeme vyrazit.
Místo konání v Německu by snad ani dál být nemohlo, ale Kocík celou cestu nezavře hubu, tak se dobře bavíme a cesta docela příjemně utíká. A prý já že jsem nejukecanější člověk široko daleko :-).
Do Niedereschachu, kde je centrála TT a zároveň místo konání akce, přijíždíme dle plánu. Tomáš nás provádí areálem a postupně seznamuje s různými lidmi. Vítá se s nimi jako se starými známými - ono to už asi staří známí budou, když TT u nás letos v ČR působí rovných deset let!
Prohlížíme si velký shop, kde si uděláte z vašeho pincka motorku do války, případně na cestu kolem světa. Dostáváme různé propagační materiály, program akce a žetony na jídlo a pití (z těch jsem měl největší radost).
Prvním bodem programu je pokec s Herbertem Schwartzem. Herbert je cestovatel, zakladatel a majitel firmy Touratech. Protože jsme ho (kromě Tomáše) nikdy předtím neviděli, nevíme, kdo to je. Neumíme ho rozeznat od ostatních zaměstnanců, kteří posedávají na lavičce, obědvají a pijí kafe. Tričko, seprané rifle a na nohách jen ponožky. Úsměv a strniště na tváři značí, že Herbert je velký pohodář.
Nebudu tady rozepisovat celý rozhovor, jen zmíním pár zajímavostí. Herbertovi je 53 let, má tři děti, a i když by mohl a asi i jeho vnoučata by ještě nemusela pracovat, firmu prodat rozhodně nechce a rád by ji předal dětem. Ani pod tlakem konkurence a snaze snížit náklady nespolupracuje do maximální možné míry s Čínou, protože jak říkal, nechce spolupracovat s režimy, kde nejsou dodržována lidská práva. Takže velká většina toho co prodává je hlavně z Evropy a maximálně z Turecka.
Celý management TT se dá jen těžko rozeznat od řadových zaměstnanců a jak říkal Herbert, oblek na sobě měl v životě jen jednou, a to když přijel na návštěvu německý ministr průmyslu. Ve své firmě zaměstnává lidi 28 národností.
Když jsem se ho ptal, jaký má pocit z toho, že TT dost zásadně změnil tvář motocestování a že dnes spousta lidí jezdí s motorkami nabalenými jako tank, nikde pořádně nebyli a jedná se jen o pózu a módu, a že ceny jeho výrobků nejsou tak úplně pro každého, odpověděl, že těmto trendům se nedá zabránit a že to nejsou zákazníci, na které je zacílen. Podporuje třeba začínající jezdce tím, že jim za velmi zvýhodněnou cenu prodává použité vybavení, přispívá na řidičáky atp.
Herbert je ale hlavně cestovatel a na otázku, která je jeho nejoblíbenější země, odpověděl, že procestoval svět již několikrát, takže všechny. Když jsem ho donutil jmenovat jedinou, odpověděl, že dříve to byl africký Zair a celkově Afrika.
Řeč se samozřejmě stočila i na obrovské investice do strojů a výroby. Určitě jsem si majitele tak úspěšné firmy představoval jinak. Je to skromný člověk, sympaťák, ostřílený cestovatel, který si šel za svým cílem a dosáhl ho. Poslední věcí co mi řekl bylo, že nezáleží na tom jak, na čem, nebo kam lidé cestují, důležité pro něj je potkávat na cestách lidi, kteří jsou šťastní a cestování je baví, ať už s jeho výrobky nebo ne…
Po rozhovoru (spíš to byl takový pokec u kafe) pro nás následovala volná zábava. Lidí přibylo a naleštěné motorky všech značek lákaly ke svezení. Vyřízení testovací jízdy netrvalo déle jak dvě minuty. To platí pochopitelně pro všechny účastníky. Nikdo z nás neměl žádnou kartičku, která by nás odlišovala od ostatních návštěvníků akce. Stačí Vám platný řidičák, občanka a podpis, že když motorku rozšviháte, bude vás to stát tisíc euro peněz. Žádná záloha, žádná fronta a jen si vybíráte, na čem se svezete. Od skútrů až po nejsilnější supersporty.
První, na co jsem dostal chuť, byla KTM 1190 Adventure. Jeli jsme ve skupině, vpředu a vzadu vodící pes od KTM. Pak, když se skupinka trochu roztrhala a já přidal víc plynu, první co jsem si řekl: „Ty p…, to jede jak k…“ Mám sice GS 1200, ale najednou mi přišlo, že vlastně jezdím asi na kole.
Jízda ve skupině sice nedovolovala nějaké prasečiny, ale pár svižně projetých zatáček a na trojku pod plynem přední kolo v poloze auf znamenalo, že jsem si do svého notýsku zapsal: „Na mě snad až zbytečně silná.“
Všechny KTM samozřejmě výfuky od Akrapoviče a když se naráz trochu otúruje 10 kousků z Matighofenu, je to paráda.
U stánku Hondy stála osamocená kráska. Vlastně dvě. Tak jsem si s tou první z masa (mléka) a kostí domluvil rande s tou druhou ze železa a plastu. Sedám na NC 700X, tentokrát bez vodícího psa a že mám motorku vrátit tak za půl hodinky. Klasická procedura - občanka, řidičák, podpis – a „gute fahrt“.
Nechávám si poradit od Somika a nastavuji tlačítkem režim S. Ze začátku jsem trošku ofrňoval, že to přece nemůže fungovat, ale příjemně mě to překvapilo a bez eskorty v podobě pánů v reflexních vestách se tomu dalo „trochu dát pod kotel“.
Ty emoce jako u KTM samozřejmě nebyly, ale právě o tom to je, vyzkoušet si to a pak teprv kecat, tady vás to nestojí ani korunu. To vám právě TT Travel Event umožní.
Moto předávám Honda barbie a jdu mlsně do krámu pod vlající britskou vlajkou. Půjčuji si tentokrát staršího Tigera 1050 a musím říct, že jak jsem ho jednu dobu moc chtěl, teď už ho nechci. Nutno ale přiznat, že nelze srovnávat nesrovnatelné. Nového Tigera znám, tak jsem bral tohoto staršího.
Thank you boys, ale blíží se můj zapsaný čas u Ducati. Mám zamluvenou Multistradu, chtěl jsem si od všech značek půjčit podobné typy motorek. Hned mi vše krásně padlo do rukou a říkám si, že tohle by teda šlo. Žmolky na zadní gumě „vodícího psa“ dávají znát, že se s tím pan Ducati führer moc nesere. Jedem jen tři a tentokrát se nedodržují rychlostní limity vůbec.
Multistrada je bomba. Ergonomie, síla, zvuk, podvozek, prostě super, jen na ní teda docela fouká To asi že mám na svém GS plexi jak na Praseti (ČZ 501). Nějak mě to pořád nutí, abych jel rychleji a rychleji, ale to už by nebylo ani o řidičák. Tak stačí, pro dnešek jsem se už zamiloval. Z posledního modelu Multistrady jsem skutečně nadšen.
Málo spánku, hlad, žízeň, únava, plus vidina hlavního sobotního programu v podobě testování nových tlumících jednotek od TT rozhoduje. Sundávám moto oděv a dnes mi už ježdění stačilo. Shledávám se se zbytkem české výpravy, cpu do sebe kariwurst a pivo a sledujeme dvojici profíků, jak dělají na nových BMW 1200 GSA psí kusy na terénní trati.
Pódium a otevřený stan vypadají, jakoby měl přijet papež. Plátno velikosti letního kina čeká na večerní promítání. Panuje naprosto nezvykle pohodová a příjemná atmosféra. V promítacím sále se střídá jedna zajímavá přednáška za druhou. Jak fotit, jak se nachystat na cesty, kde hledat informace. Jsou zde zakladatelé cestovatelského serveru Horizons Unlimited a pro ty, co to s cestováním myslí opravdu vážně, je tenhle spolek fakt k nezaplacení.
Jak přichází večer, pokračuje dál zajímavý program. Promítal se třeba film o průřezu 30 let cestování Dirka Schäfera. Celé je to pojaté velmi humorně, takže i když je veškerý komentář v němčině a ne všemu úplně rozumíme, velmi dobře se všichni bavíme.
Nejlepší jsou záběry z (ne-) dávné minulosti, kdy ještě žádný Touratech neexistoval a třeba na ochranu předního světla před zničením dobře posloužila drátěná polička z lednice. Nebo první kufry z garáže pozdějšího majitele Touratechu byly velmi punková záležitost. A právě takové příhody byly impulsem založit tuto firmu a nabídnout všem možnost namontovat si pohodlně na moto vše potřebné.
Dále se třeba rozvádí teorie využívání sociálních zařízení na trajektech směřujících do Afriky, kde je mytí černé hadice v umyvadle na WC bráno jako ta naprosto nejběžnější věc. Či že nepromokavé vaky jsou sice nepromokavé, ale ne úplně nehořlavé od výfuku při jejich špatné montáži a různé jiné (tragi-) komické kousky. Vše doplněno úžasnými fotkami a videem.
S postupem času se od prvních, ryze amatérských výrobků, výroba téměř plně automatizovala a většinu věcí produkují stroje za miliony eur. K tomu se ale dostaneme zítra, kdy nás mimo jiné čeká prohlídka výrobního provozu.
Pro dnešní den už zážitků stačilo a přesouváme se pár kilometrů na hotel. Jeden společný šlaftruňk a jsme všichni rádi, že jdeme spát. Zítra nás čeká hlavní cíl naší celé návštěvy a to testování nových elektronicky řízených podvozků MADE BY TT.

DEN 2
Po vydatné snídani vyrážíme zpět do sídla TT, kde na nás už čekají vyrovnané stroje, vybavené jako na cestu kolem světa. Kufry, vaky, padáky, prostě vše, co TT pro tyto modely nabízí. Povezeme se na R 1200GS, R 1200GS LC, F 800GS a XTZ 1200 Super Ténéré.
Dostáváme školení, jakým způsobem s chytrými krabičkami k elektronice zacházet a jak přepínat různé módy. Je to věc, která tady ještě nebyla. O technických detailech a podrobnostech se zmíním dále v článku. Motorky máme mít půjčené skoro na celé dopoledne a po návratu máme slíbenou prohlídku výrobní haly. No, máme se na co těšit.
Počasí je naprosto ideální. Vyrážíme po krásných německých silnicích směr offroad trať. Jako první jsem si zamluvil nové BMW LC a odmítám ho vydat, jako malé děcko oblíbenou hračku. První co mě napadlo, že ty podvozky by se měly testovat v Čechách a ne na ideálním německém asfaltu, kde není ani dírka. Jediné, co nám zbývá, je jezdit přes kanály na tvrdé brzdy atp.
Plně elektronicky řízený podvozek reaguje na náklon řídící jednotky a tedy i na akceleraci a deceleraci, což se systémem tlumení BMW dělá neopakovatelnou kombinaci. Postupně dojedeme na testovací polygon, což je svým způsobem spíš trialová trať, a tak po pár projetích vytyčené trasy hledám, kudy to trošku protáhnout.
Bez nevypnutých systémů málem nevyjedu na solidně vysokou haldičku a docela mě lepí, že budu první, kdo odhodí svůj stroj v dál.
Přemluvím Somíka, vypnu ACS, ABS a co já vím co ještě a trošku se ztratíme z dohledu našim hlídacím psům od TT. Jedeme pořádný kalup po lesní šotolinové cestě a blbneme mimo vytyčenou trať. Tady se teprve pořádně ukázaly ty tlumiče, co v nich vlastně je.
Nebudu to pořád jen chválit, ale je to prostě bomba. Člověk se nemusí o nic starat a tlumiče se dle povrchu, zatížení, rychlosti, váhy atd. štelují samy (u nejdražší verze).
Vracíme se mezi ostatní a dostaneme lehké pokárání, že tam už je „Krakonošovo“ a že tady v Německu si člověk jen tak někde jezdit nemůže. Nevidíme pana Kocandu, tak ho jen vytáhneme ze kře, kam se nám celý v přirozené poloze schoval i s motorkou a i když se nám moc nechce, musíme stroje vrátit zpět.
Postupně se vystřídáme na všech motorkách a nové BMW u mě jasně vede. Moje srdce by volilo Ducati, rozum BMW.
Aby dojezd nebyl tak fádní, Kocík ještě stylově postaví motorku místo na stojánek rovnou na padáky. Prostě kvalita ochranných prvků motocyklu se ani jinak otestovat nedá a my to chápeme jako názornou prezentaci :-).
Čeká nás prohlídka výroby, kde hledíme jak při návštěvě italského kravína ve filmu Slunce, seno, erotika. Vidět závod, kde „šroubek po šroubku, ba co, matičku po matičce“ vznikají všechny ty věci, co si tolik lidí na světě kupuje, je super.
TT zainvestoval nedávno řádově několik milionů do nových strojů a je to tady vidět. CNC obráběcí centra, laserové vypalovačky, plně robotizované svářecí automaty a všude čisto jak v nemocnici. Holt německá preciznost v praxi. Stroje jedou 24 hodin, zásah člověka je zde minimální. K tomuto mám já velmi blízko, protože jsem to dříve studoval a vidím zde v praxi maximální možnou efektivitu.
Firma má svoje „učiliště“ a připravuje si tak svoje zaměstnance. Je to dobře fungující systém, který dříve fungoval pro podniky i u nás a po letech se k němu školy a zaměstnavatelé znovu vracejí. Je to opravdu zajímavé i pro opravdového laika (či Lajku).
Po skončení prohlídky se přesouváme ke stánku s tlumiči Tractive, jak se systémy od TT jmenují. Tady je nám dopodrobna popisován systém tlumičů, jejich funkce, výhody oproti konkurenci, unikátní technická řešení atd. TT si přetáhl experty ze známé firmy White Power a se svým know-how a patenty registrovanými na jejich jména pokračují ve své práci.
Postupně jsou nám představeny všechny typy sad, co TT nabízí. Nechci se dostávat do technických detailů, ale v přímém porovnání, co se týče cestování (ne ostrých závodů, kde tlumič po závodě vyhodíte), je tohle absolutní špička z hlediska použitých materiálů, pevnosti komponent, technického řešení atd. Vše je stavěno pro maximální výdrž a teoretickou nezničitelnost.
Např. Öhlins, který je také k dispozici k porovnání, zdaleka nemá takové parametry a vlastnosti, jako tlumiče Tractive. V kombinaci s elektronickým řízením je to fakt pecka, chce to osobně vyzkoušet. Pro zájemce o technické podrobnosti doporučuji navštívit stránky www.tractivesuspension.com, kde je vše podrobně rozepsáno.
Kapitola sama o sobě je elektronicky řízený podvozek. Řídící jednotka napojená na tlumiče dokáže na základě vyhodnocení dat z několika čidel umístěných na motocyklu plynule nastavovat útlum a odskok. V řádech milisekund, dříve, než stačíte dostat ránu, se tlumiče přizpůsobí povrchu, po němž jedete, případně jednotka pozná, zda jdete tvrdě na brzdy, nebo prudce přidáte. Tohle je ta nejvyšší řada.
K ostatním řadám je dodávána krabička, kde si jednoduše během jízdy přepínáte módy a nastavení. Není to žádné ESA, kde je „kolečko“ nahrazeno tlačítkem. Tohle je prostě trochu jinde.
Je pravda, že na perfektních německých silnicích není možnost toto 100% zkusit, ale na simulátoru, který tam chlapci měli, to bylo jednoduché vyzkoušet a ukázalo se to i krátkým výletem se Somíkem do „Krakonošova“.
Holandští sympaťáci měli trpělivost vysvětlovat všechny detaily od A do Z, a to i některým (mě) pomaleji chápajícím. „Taky bych chtěl jednou takové tlumiče,“ říkám si pro sebe. Nutno ovšem dodat, že každá sranda něco stojí a nejvyšší řada už je za docela balík. Ale jak se říká, kdo ty peníze má, a dá, dostane něco unikátního. Případně kdo koupí i tu „nejobyčejnější“ verzi, nesáhne vedle.
Jo, a na můj první dotaz, že co když se to „posere“, tak pro mě i pro ostatní rejpaly vězte, že pokud dojde k jakémukoliv poškození jednotky, případně kabeláže, čidla atd., tlumiče se nastaví do „továrního nastavení“.
Večer pomalu přichází a s ním tma a promítání dalších cestopisů. Např. cesta Evropou podél celého Středozemního moře, Herbert se sajdou se svými malými dětmi a suprovou manželkou Ramonou po Řecku a asi zlatým hřebem je film z cesty z Namibie do Zimbabwe (a okolních zemí), při níž se testovalo nové GS ADV a na něj vyrobené komponenty. Vše je naprosto profesionálně natočeno, nechybí záběry z letadla atd. Je to prostě paráda a je vidět profi práce.
Je pravda, že člověk může zažít stejně intenzivní zážitky i na dovolené na Slovensku, ale Afrika je prostě Afrika a zvlášť pokud to sledujete jako divák, přejete si něco podobného taky zažít. A o tom to je, věci od TT nejsou nejlevnější, ale jsou kvalitní. Můžete si je koupit a nemusíte. Mají prostě pomáhat, někdo je potřebuje, někdo je nesnáší. Každého svobodná volba.
Sobotní program končí a já jsem i docela rád, protože už usínám. Dojedeme na hotel a v minutě spím.
V neděli následuje nekonečná cesta domů. Ve Zdicích přesedám na svou moto, nejmenšími silnicemi se vracím domů do Brna a proklínám české silnice a přemýšlím, že k testování tlumičů je ČR ideální místo. Od Jihlavy už jedu po dálnici, ať už jsem co nejrychleji doma. Tento testovací polygon by byl tedy naprosto ideální.

Závěrem
Nemám ve zvyku chválit něco, co nestojí za nic, jen proto, že se s tím „tak nějak počítá“, prostě „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Tentokrát ale musím opravdu říct, že návštěvu této akce jednoznačně doporučuji a doufám, že se tam i já podívám příští rok znova.
Všichni jsme se divili, jak může akce takových rozměrů klapat. Několik skupin různé výkonnosti se vozilo po okolních cestách, přednášky a ostatní program probíhal přesně na minutu. Ceny jak jídla, tak pití, byly víceméně dotované, což je přesný opak našich moto srazů, kde jsou ceny jak na západě. Kempování zdarma. Čistota a preciznost 1 A.
Nepotkali jsme nikoho na šrot, nebyl nikdo, kdo by dělal bordel. Nečekejte tam žádné kapely, koncerty atp. Svým způsobem to není akce pro všechny a i já jsem někdy měl pocit, že program nemá, či ztrácí dynamiku. Teď ale s odstupem času to byla taková odpočinková akce. Kdo se zúčastnil vyjížděk a dalšího organizovaného programu, nebo prohazoval jednu motorku za druhou, byl nakonec rád, že si večer v klidu pokecal a sdělil zážitky.
Lidí bylo několik tisíc, ale to na této akci nebylo vůbec znát. Na jídlo ani na pivko nebyla fronta, každý si měl kam sednout. Podle SPZ byli všichni Němci, jen snad pár Švýcarů, sem tam Ital. Zvuk motorek provází okolní vesnice tři dny v kuse. Nikdo ale neprudí a spíš akci podporují. Např. tak, že lidi z dědiny pekli různé luxusní koláče a dorty a prodávali je za ceny menší než u nás. I tato maličkost byla příjemná a zapadala do všeho ostatního.
Z „Ost-bloku“ tam kromě nás a jednoho ruského novináře, který přijel na motorce po ose, nikdo nebyl, je tedy otázka, zda i tohle není jeden z důvodů, proč byl všude pořádek, klid a všechno klapalo.
Takže úplně závěrem, pokud byste si chtěli zkusit jakoukoliv motorku, nikoho se nechtěli doprošovat a nemínili absolvovat naši byrokracii při půjčování nějakého stroje, spojte výlet do Alp s návštěvou této akce. Zvláště v pátek od oběda bylo možné půjčit si cokoliv u kohokoliv. Už jen třídenní kempování zdarma v blízkosti německého Schwarzwaldu stojí za zvážení.
Jak říkám, zajeďte se příští rok přesvědčit sami, a kdo ví, třeba po zhlédnutí nádherných cestovatelských filmů si zrovna vy vyberete nějaký ten adventure výlet, který nabízí různé cestovní kanceláře prezentující se po celém areálu a třeba si tak splníte i vy svůj dávný sen.
Nakonec ještě jedno velké poděkování Tomáši Kocandovi, který nám to všechno umožnil a celou dobu se o nás staral jako náš taťka. Tome, dík. Příští rok na TT Travel Event 2015 ahoj.
Více info na stránkách www.touratech.de.

   

---