Czech Dakar Team, 11.01. 2010
TISKOVÁ ZPRÁVA – CZECH DAKAR TEAM
Dakar 2010
Czech Dakar Team
Tisková zpráva – Celkový souhrn po 7. etapě
Obecně – shrnutí předchozího dne
Pátek 7. etapa
Etapa 7, pátek 8. ledna 2010, Iquique - Antofagasta, spojovačka I. – 37km, rychlostní vložka – 600 km, spojovačka II. – 4 km, celkově 641 km
Sedmá etapa: Ruská ruleta před volným dnem
Sedmá etapa letošního Dakaru nabídla kromě 41 kilometrů spojovacích úseků i rekordní porcí šestiset kilometrů ostrého měřeného úseku. Poslední etapa před volným dnem znamenala další těžkou zkoušku již tak výrazně redukovaného startovního pole a znovu silně zamíchala pořadím
Maratónská etapa o délce 600 kilometrů byla tou nejdelší, co závodníky letos potká. A tak velmi rozmanitá. Na účastníky čekaly duny, nechyběly ani rychlé pisty a kamenité úseky. Když trať opustila Iquique, atraktivní krajinu vystřídaly písečné duny a postupně i „speciální“ povrchy jako například "salar". Tato část etapy byla zaplněna velkými bloky soli v úseku asi 3 km, který bylo nejbezpečnější projíždět rychlostí cca 10 km/h.
O náročnosti etapy mimo jiné vypovídá i fakt, že časový limit na dokončení byl pořadateli nastaven až do sobotních 18.00 hodin soutěžního času (22:00 SEČ).
Zasloužený den volna představuje skvělou příležitost, jak uprostřed rozjeté rallye opravit potřebné a zregenerovat vyčerpané organismy.
Czech Dakar Team
Jiří Janeček
Jiří Janeček s Viktorem Chytkou se do sedmé etapy rozjeli velmi dobře: "Krátce poté, co jsme odjeli od mechaniků, nám upadlo okénko na straně navigátora. Vzali jsme to tak, že budeme mít celý den okno a smáli jsme se tomu ještě dlouho poté, co jsme to narychlo opravili. Úvodní padesátikilometrové dunové pole jsme pak zdolali poměrně hladce," komentuje průběh erzety Jiří Janeček. "Snad jen jednou jsme museli zastavit a najít cestu jak pokračovat dále. Po cestě jsme viděli 2 převrácené kamiony." Okolo sedmé hodiny bohužel posádka Toyoty na třistašedesátém kilometru zapadla do prachového písku fesh-fesh. "S pomocí lopat jsme auto podkopali, nasadili vyjížděcí plechy a heverem dostali auto do takové polohy, že šlo vyjet. Nakonec se nám to po pětačtyřiceti minutách podařilo."
Po zdolání rychlého pětasedmdesátikilometrového úseku plného kamení se posádka přesunula na start druhé části rychlostní zkoušky. "Začali jsme rychle, ale bohužel jsme, podobně jako mnoho ostatních, udělali navigační chybu, popisuje Viktor Chytka. "Dostali jsme se do místa, ze kterého se postě nešlo dostat ven. Jediná možnost byla vjet do soutěsky. Jedním kolem jsme jeli po jedné skále, druhým po druhé a pod námi byla nejméně metrová díra. Nakonec jsme zuli levou přední gumu a spadli do díry. Nebyli jsme naštěstí až tak daleko od konce soutěsky, takže nám jedna Toyota pomohla ven, během čehož jsme o skálu poškodili levý bok. Dostali jsme se na bezpečné místo, kde jsme opravili defekt. Protože se rameno dotýkalo kola, tak jsme museli vyměnit i ohnutou těhlici. Geometrii jsme přitom ale moc nenastavovali."
V půl deváté zapadlo slunce a posádka musela pokračovat potmě: "Během čtyř hodin jsme potmě zdolali posledních 270 kilometrů," říká Jiří Janeček. "Závěr speciálky jsme jeli celkem hladce, na trati bylo ještě velké množství aut."
Viktor s Jirkou se v bivaku shodli, že letošní podoba Dakaru nenaplňuje jejich představy opřené třeba i o zkušenosti z loňska: "Letošní Dakar není ani tak o závodění, jako o ničení techniky a lidí. Nebojíme se náročnosti, ale chceme jezdit zajímavé a technicky náročné úseky, ale také něco vidět a ne jen kličkovat mezi kameny, z nichž Vás každý jeden může zastavit napořád." Co bude posádka modré Toyoty dělat během dne volna? "Spát, spát, spát," zakončuje Jiří Janeček, zatímco Viktor Chytka již spí jako nemluvně.
Dušan Kunovský
Dušan Kunovský na počátku 7. etapy po čtrnácti kilometrech zapadl tak nešťastně, že i žluté asistenční Tatře trvalo dlouhých osm hodin, než jej z písečné pasti vyprostila. "Dělali jsme maximum proto, abychom se z toho dostali," popisuje vyprošťovací manévr Kunovský. "Vypadalo to beznadějně, ale nechtěli jsme to vzdát. Nakonec jsme se z té písečné pasti dostali." To bohužel nebyl jediný problém, který Dušanovu Toyotu postihl. "Po tom, co odjela naše asistence, jsme pokračovali dál, ale postihl nás problém s elektrikou, který se nedal opravit v noci. Rozhodli jsme se proto přenocovat v poušti a pokusit se po rozednění vše spravit a etapu dojet."
Oldřich Bražina
Oldřich Bražina je rád, že dojel do cíle sedmé etapy, byť velmi vyčerpaný: "Třista kilometrů jsem jel s rezervou na pravém zadním kole." Čtyřkolka má zadní kola širší, jako rezervu s sebou však Bražina vozí přední kolo. "Vůbec si nedokážu představit, že bych jel bez rezervy, to by dnes znamenalo konečnou. Celou dobu jsem se pral s řízením, čtyřkolka odmítala jet s rezervou rovně."
To však nebyl jediný problém, který dnes Bražinu potkal: "V dunách mi to přestalo jet, myslel jsem, že je konec. Musel jsem vypnout motor a resetovat řídící jednotku. To naštěstí pomohlo. Také jsem měl několik defektů. Už je ani nepočítám."
Bohužel ani tento výčet závod není z pohledu Olina konečný: "Asi osmdesát kilometrů před cílem mi přestal fungovat trip (odometr, pozn. autora) takže moje schopnost navigovat byla poněkud omezená a musel jsem se spoléhat více na stopy a ostatní závodníky. Volný den využije Olin jak jinak, než k regeneraci a opravám: "Musím optimálně využít volný den. Kromě výměny náplní se zaměřím zejména na výměnu gum, ramen a náplní. Chci se podívat i na tlumiče a elektriku. Na jeden den toho bude opravdu hodně. Také bych si rád trochu odpočinul, protože už to začíná být dlouhé a to horko je zničující."
Roman Krejčí
Roman Krejčí zvaný Maňas je dá se říci jedním z největších překvapení letošního Dakaru mezi motorkáři. Skromný motorkář z Frýdku Místku se na letošní Dakar vydal s minimálním rozpočtem ve snaze to zkusit a dojet. Roman musí chtě nechtě přizpůsobit svou jízdu skutečnosti, že si servis jako soukromník zajišťuje převážně sám: "Vědět to co vím teď, tak bych pár věcí asi pořešil jinak. Dakarský kit, který jsem si pořídil, není špatný, ale ne dost dobrý na to, aby se s ním jelo na úrovni těch nejlepších. V praxi jsem si přitom vyzkoušel, že jsem schopen jet na hranici první patnáctky a musím říci, že to byl neuvěřitelný zážitek. Jenže k tomu, aby tak člověk mohl jezdit každou etapu, prostě potřebuje odpovídající techniku. Problémy mám zejména s bachratými nádržemi a uchycením navigačních přístrojů. Toto jsem z nedostatku zkušeností podcenil a teď se mi to vrací."
Roman by se rád ve druhé polovině soutěže probojoval do první třicítky nebo alespoň čtyřicítky, kam výkonově určitě patří. Krejčí se zatím soustředí na letošní ročník, o budoucnosti zatím nepřemýšlel: "Dakar není ani pro motorkáře levná záležitost, letošní výsledky napoví a čas ukáže."
Během dne volna bude Krejčí, podobně asi jako většina závodníků odpočívat, i když nejen: "Budu odpočívat, ale také trochu pracovat. Nebo to řekněme tak, že budu odpočívat prací. Je třeba uvést motorku zpět do formy, takže mně čeká něco jako rychlogenerálka. O tom, že je motorka postavena koncepčně špatně jsem se bohužel již přesvědčil, ale teď už s tím nic nenadělám. Občas se zastaví hvězdy z první dvacítky a oceňují, že jsem s tím co mám schopen jezdit tak jak jezdím. To mně samozřejmě těší, protože oni vědí moc dobře, co říkají. I malé detaily hrají na Dakaru obrovskou roli." Co tedy mohl Roman při stavbě motorky udělat lépe? "Začíná to již u širokého sedla. Potřeboval bych širší stupačky, protože teď na nich stojím jen částí boty. Stačilo by změnit pár věcí a byl bych schopen jezdit mnohem lépe."
Po sedmi etapách bolí většinu motorkářů snad úplně všechno, jak je na tom Roman Krejčí? "Já jsem celkem v pohodě. Nejvíce mě bolí předloktí a prsty, ta bolest mne budí i z toho krátkého spánku, na který mi zbude čas." Romanovi se nejvíce zalíbilo závodění v rámci užší dakarské špičky: "Je to úžasné jet a držet přitom krok s nejlepšími. Předjížděli jsme se navzájem, hledali nejrychlejší stopu, soupeřili i spolupracovali. Je to úplně něco jiného, než jet sám."
Jan Veselý
Podle Jana Veselého byla etapa před volným dnem náročná právě svou délkou a časem, který na ní závodníci strávili: "Opravdu se těším na den odpočinku, protože ho všichni potřebujeme." Honzovi se tentokrát naštěstí vyhnula vážnější vystoupení z motorky, byť jednou jeho stroj upadl a lehce se poškodil: "Jednou jsem upadl na asi třísetmetrovém úseku plném velkých balvanů při téměř trialové jízdě a ohnul vzpěru mezi chladičem a přední přístrojovou nástavbou. Motorka je vysoká, že z ní stěží dosáhnu na zem. Potřeboval jsem se odrazit, ale měl jsem pod sebou tak metrovou díru. Prozatímní oprava mi zabrala tak 20 minut."
Na dlouhých etapách je nejen pro motorkáře velmi důležitá dostatečná zásoba pitné vody: "Voda mi tentokrát vystačila. Máme možnost ji doplnit v každé tankovací stanici, které byly na trase dnes dvě. Při odjezdu z tankování se kontroluje, zdali máme plný camelbag. Bez vody by mě nepustili zpátky na trať. Je ale především v našem zájmu mít vody dost. 2,5 litru vezu v camelbagu na zádech, 1,5l na motorce v pevné nádrži a jako železnou zásobu vezu ještě 1,5l v malých petkách na motorce".
Honza příliš nepřekvapil s odpovědí na otázku, co bude dělat během volného dne: "Budu především odpočívat – spát, relaxovat, zajdu i na masáž a čeká mne grilování u sponzora.
Minulý rok touto dobou byl Honza přesvědčen, že se na Dakar už těžko vrátí a dnes přitom závodí, takže se nabízí otázka co v roce 2011? "To je v tuto chvíli předčasná otázka. Teď bych chtěl především dokončit letošní ročník. Co se týče mé možné účasti na příštím Dakaru, tak jsem zatím skeptický, ale nikdy neříkej nikdy."
Honza se ještě krátce vrátil k předchozí etapě, ve které bezprostředně po svém pádu upozornil za ním jedoucího čtyřkolkáře na nebezpečné místo: "Na startu mi ten chlapík se startovním číslem 260 přišel poděkovat, protože by prý jinak v lepším případě skončil hodně špatně." Jak by mohlo vypadat shrnutí v mezičase letošního Dakaru? "Rád bych vyzdvihl dvě věci. Na začátku byla moje motorka mistrovské dílo z duralu, titanu a karbonu. Teď je to tak trochu veteš, i když samozřejmě dobrý základ zůstal. Všechny nás ničí všudypřítomné kameny. Je těžké jet rychle, když jsou schované i v písku."
Martin Kolomý
Martin Kolomý dorazil do bivaku "až" v sobotu ráno, tedy v časovém limitu a plný zážitků z noční cesty pouští: "Okolo čtrnáctého kilometru jsme v dunovém poli narazili na Toyotu Dušana Kunovského. Kluci zapadli tak nešťastně, že jsme je z toho tahali dlouhých osm hodin. Všichni jsme toho měli nakonec dost."
Hned jak Tatra vyprostila týmovou Toyotu, pokračovala Kolomého posádka směrem k cíli: "Chvílemi jsme měli problém s GPS, který poskytuje organizátor. Po cestě jsme bohužel trochu zabloudili a najeli navíc asi 200 kilometrů. Cesta byla opravdu hrozná, v noci je vše mnohem horší a člověk jede jinak, než za denního světla."
Kolomého posádka dorazila vyčerpaná, avšak šťastná že dosáhla cíle: "Chvílemi jsme tomu už přestávali věřit, zejména po tom velkém bloudění. Semknulo nás to ještě více a společně jsme to nakonec dokázali. Mám z toho opravdu radost. Doufám, že se to nakonec povede i Dušanovi Kunovskému."
Sobota: volný den
Neděle 8. etapa
Etapa 8, neděle 10. ledna 2010, Antofagasta - Copiapo, spojovačka 96 km, speciálka 472 km
Czech Dakar Team