Czech Dakar Team, 08.01. 2010
Etapa z Cordoby do La Riojy nabídla druhé dějství podívané jménem Rallye Dakar. Pokud snad někdo očekával, že rychlostní zkouška bude spíše předzvěstí obávaných etap v poušti Atacama, než prubířským kamenem, tak se hluboce mýlil. Pořadatelé, podobně jako v případě první etapy, poslali auta a kamiony na 355 km dlouhou speciálku, zatímco kategorie moto a quad jela „jen“ 294 km Mnozí účastníci doplatili na nástrahy trati, na které se podepsalo vrcholící období dešťů. I když nás policista přímo z Cordoby ujišťoval, že tady skoro nikdy neprší, tak se celý bivak probudil do deštivého rána.
Před šestou hodinou ranní startující motorkáři a čtyřkolkáři si padající i stříkající vody užili více než dost. Auta na tom byla s počasím o něco lépe a kamiony již etapu dokončovaly pod blankytně modrou oblohou, které nadýchané mráčky již pouze přidávaly na kráse.
Martin Macek
Marek Spáčil dnes dovezl svou zelenou Tatru na devátém místě. "Zatím funguje všechno tak jak má. Snažíme se auto šetřit, protože Dakar je dlouhý a dneska se na tom blátě stejně prakticky nedalo předjíždět." Ani Spáčilovi se nevyhnul drobný technický problém, poté co padesát kilometrů před cílem rychlostní zkoušky ohlásil mechanik Radek Smolka defekt. "Tlak postupně klesal, nestačili jsme dohušťovat, takže nezbývalo než zastavit a vyměnit gumu." Podle navigátora Míly Janáčka je zatím navigace bez problémů: "První dvě etapy nepřinesly v tomto směru žádné překvapení, trať byla značená tak dobře, že se prostě nedalo zabloudit. To těžší nás ale teprve čeká."
Jiří Janeček s Viktorem Chytkou si soustředěnou jízdou polepšili o pět příček a jsou již dvaačtyřicátí. Jiří Janeček se v cíli svěřil s netradičním zážitkem ze závěru rychlostní zkoušky: "Deset kilometrů před cílem jsem najednou zaregistroval 6 dívek kterak vyhrnula trička a ukázala nám co mají pod nimi. Pokud to byla taktika, jak odvést naší pozornost, tak se to povedlo jen na okamžik." Během rychlostní zkoušky vystrašil Janečka s Chytkou podezřelý zvuk vycházející ze spodku vozu: "Zasekl se nám kámen mezi diferák a šus plech, takže to naštěstí nebyla závada. Při té příležitosti jsme ještě vyměnili gumu, která nebyla v optimálním stavu a ztratili tak cca 5 minut.!" To, že se závodníci snaží zajít krátce před startem na toaletu je všeobecně známo. Když se Jirka Janeček vypravil právě na ono místo, tak jej pořadatel vybavil nikoliv cennou radou, ale těžkým náčiním. "Zamířil jsem do lesa a pořadatel mi podal lopatu," popsal svůj zážitek Janeček.
Dušan Kunovský si podle všeho dokáže představit mnohem příjemnější věci, než je mlha v kombinaci s deštěm. "Ráno to bylo opravdu nepříjemné, já tohle opravdu nemusím. Když člověk špatně vidí, protože je venku mlha a do toho ještě prší, tak pak může udělat chybu" Voda se na trati samozřejmě velmi rychle změní v bláto a na to si dnes stěžovali snad všichni včetně Kunovského: "Samozřejmě že se dá auto i nadále řídit, jen je to mnohem obtížnější a nebezpečnější." Dušanovi nebylo do zpěvu již krátce po startu: "Viděl jsem krátce po startu auto v hluboké strži a to Vám samozřejmě příliš nepřidá. Snažil jsem se proto jet spíše jak se říká ze zajištěné obrany." Kunovský se zatím nedopustil žádné větší chyby, přesto však přivezl své auto do cíle nabourané: "Najednou do nás zezadu nabouralo auto. Byla to pořádná rána a zadek auta bude potřebovat opravy, ale ten co to způsobil, dopadl mnohem hůře, takže to beru jako štěstí v neštěstí." Uprostřed všeho toho shonu, kdy jsou všichni v jednom kole a nervózní a nadcházejících etap plných písku a dun mne Dušan Kunovský překvapil slovy: "Za dva dny budeme u Tichého oceánu, no není to krásné?"
Oldřich Bražina shrnul dnešek s pro něj tak tradiční skromností: "Jedu svůj běžný standard. Dnes to bylo těžší díky proměnlivému počasí, ale nelze se na to vymlouvat, i když se podmínky na trati měnily doslova s každou minutou." Podobně jako další motorkáři si i Bražina stěžoval na všudypřítomné bláto: "Bláto, bláto, bláto. Půlku rychlostní zkoušky propršelo a to samozřejmě bylo na jízdních vlastnostech znát." Nejznámější křovák, když Olinův výlet do křoví během Dakaru 2009 obletěl svět, se dnes potýkal s technickými problémy: "Gumy jsou úplně zhoblované, na blátě se moc nechytaly a já létal jako hadr na holi. Při jednom takovém divočejším projetí zatáčky vnějškem jsem potkal kámen a bylo zle. Výsledkem byl ohnutý kolový čep a tyč řízení."
Roman Krejčí má v těchto dnech výraz boxera a to poté, co mu na nose přibyly čtyři stehy. Jak se to stalo? "V polovině erzety jsem jel rychle, koukal na navigační přístroje a ten balvan si mně nějak našel. Podle přístrojů jsem jel v tom okamžiku 113 km/h. Motorka letěla, já také a i když jsem měl helmu tak to dopadlo takto. Odnesl to zadní podsedlový rám, ohnutá byla samozřejmě i řidítka. Ještě že jen tak." Roman zajel velmi dobře první etapu, když mu patřil dvaapadesátý čas, což není při premiéře vůbec špatný výsledek. Jenže pak přišla sankce devětatřiceti minut za nedodržení rychlostního limitu – Roman jel na devadesátce 135 km/h a najednou to bylo 136.místo. Díky 88.místu ve 2.etapě si Krejčí polepšil na 105 příčku průběžného pořadí: "Beru to jako nováčkovskou daň, takový je život."
Jan Veselý ani s odstupem jednoho dne nezapomněl na penalizaci šestadvaceti minut za to, že jel v první etapě na padesátce 127 km/h. Jeho přítelkyně pro změnu Honzovi ještě neodpustila související pokutu ve výši 150 Euro. Honza, který jako jediný z motorkářů v barvách Czech Dakar Teamu zatím neupadl, si dnes stěžoval zejména na brzdy: "Dnes jsem jel tak tři čtvrtiny rychlostní zkoušky bez zadní brzdy a to se pak člověk dostane do nejrůznějších zapeklitých situací. Zatím jsem naštěstí neupadl, ale už jsem k tomu měl několikrát nakročeno. Doufám, že až to přijde, tak že to bude do měkkého."
Dobrou práci odvedla i asistenční Tatra, za jejímž volantem sedí Martin Kolomý. "Naším posláním není závodit," popisuje Kolomý smysl rychlé asistence. "Máme před sebou celý tým a bylo by neodpovědné jakkoliv riskovat. Občas mne sice svrbí prsty a chtěl bych předjet alespoň lacinější cíle, ale takový je život." Zajímavé je i hodnocení dnešní rychlostní zkoušky očima ostříleného praktika: "Dnes to byla jedním slovem klouzačka, bláto úplně všude. Auto létalo z jedné strany cesty na druhou, naštěstí to začalo po asi stotřiceti kilometrech osychat." Navzdory opatrné jízdě postihly žlutou Tatru Central Group technické problémy, se kterými se však posádka rychle vypořádala "Odlétnuvší kámen nám urazil vzduchovou hadici od hlavního rozvodu, což jsme během třiceti minut opravili a jelo se dál," prozradil další člen posádky René Kilián." Zajímavé informace prozradil i třetí člen posádky Zbyněk Kotal: "Kromě prasklé zadní nádrže což je drobnost si vybavuji i jednoho Hummera ve strži a několik dalších aut všude možně ve velmi podivných polohách." Zbyněk na závěr prozradil, že dobrý asistenční vůz občas dělá věci, které neumí ani mnohé závodní: "Zážitkem dne pro mne byl takový původně nenápadný skok. Po dvaceti metrech letu jsme naštěstí přistáli na všech čtyřech, zasmáli se tomu a jeli dál." Mechanik Kamil Grygar pro jistotu pohrozil, že pokud bude kamion skákat i dále, tak že mu vymontuje řídící jednotku."
