Jan Zajíček, 7.5.2018
Grand Tour se říkávalo velkým poznávacím cestám po Evropě, které mezi 17. a 19. století absolvovali mladí, převážně britští, šlechtici. Později se zkratka GT stala synonymem pro výkonné sportovní vozy navržené pro pohodlné rychlé cestování.
Kdyby tyhle stroje měli pro tehdejší Grand Tour, asi by se divili. A ještě více by se mladí pánové divili, kdyby seděli v sedle nového Tracera GT. Ten totiž k pohodlnému cestování přidává ještě velkou porci adrenalinové zábavy. Ostatně, tak to dělal i jeho předchůdce bez dvou kouzelných písmenek GT. I ten se pro letošek dočkal několika vylepšení, které ještě zvýrazní jeho talent k dlouhým evropským poutím.
Při úpravách továrna vycházela ze zkušeností majitelů, jejím cílem přitom bylo zachovat silné stránky (univerzálnost, charakter motoru, ovladatelnost) a k tomu přidat na všestrannosti, komfortu, kvalitě, trošku oživit design a tím vytvořit prémiové gran turismo. Už během představovačky letošních vylepšení jste se ptali hlavně na to, jestli prodloužený rozvor zklidnil chování motorky. Dá se říct, že tohle je hlavní téma všech letošních úprav a je to logické, protože o 60 mm delší zadní kyvka má na chování motorky zásadní vliv.
Protože to bylo to, co vás zajímalo nejvíc, pustím se rovnou do odpovědi: ano, nový Tracer 900 je mnohem stabilnější motorka a několikrát zmiňované vrtění řídítek nad 160 km/h se nekoná. I pro samotnou továrnu to asi bylo velké téma, proto náš průvodce v cestovním kompletu Yamaha otočil plynem na doraz a na zakroucené španělské dálnici v silném nárazovém větru nechal tříválec CP3 ukázat, co v něm je. Rychlost atakující třícifernou číslici začínající dvojkou nebyla pro Tracera problém ani s bočními kufry (dvě stě a víc už se mu nechce, zatímco bez kufrů metelí dál) a i když mě vítr honil dálničním pruhem sem a tam, nenastala jediná chvíle, kdy bych cítil z podvozku nějaký záchvěv nejistoty.
Abych byl přesný a poctivý, tak jsem jednou zpozoroval lehounký pohyb řídítek. Bylo to v porovnání vůči kapotáži a neměl jsem přitom vůbec špatný pocit, natož strach, že mě motorka odhodí až na vrcholek hory Mulhacém, nejvyšší hory pohoří Sierra Nevada.
Podobně jsme „testovali maximálku“ i na široké rovné okresce a opět to bylo bez ztráty kytičky. Inženýři to trefili, i když od boku zmiňovanými 60 mm určitě nestříleli. Neutrpěla tím ale náhodou motorka na zábavnosti a hravosti? Vůbec ne. V zakroucených horských partiích se do zatáček skládala jedna báseň, změny směru jsou jen otázkou přesunutí hlavy od jednoho ramene k druhému a to, že jedete rychle, poznáte až se známým zvukem linoucím se zpod vaší stupačky. Počítám, že takhle se dřív mladí pánové z Anglie nebavili, zato majitelé starších ročníků to znají moc dobře.
V téhle situaci se také sluší a patří vynést ortel nad tím, jestli je plně nastavitelný podvozek na GTčku lepší, než na obyčejné verzi. Tramtadadá… Ano, je. Dalo se to čekat a říkám, že stojí za vysázené peníze navíc. Na začátku dráhy je tlumení tak trochu plyšovější a lépe filtruje nerovnosti, zároveň z něj máte fortelnější a pevnější pocit. Vlítněte do zatáčky, na jejím vrcholu otočte plynem a vystřelte ven. Ve všech fázích dostanete dostatek jistoty a pevnosti.
Tam, kde se standardní Tracer tak trošku pohubuje v rytmu reggae, GTčko drží pevně jako beaty na technoparty. Trošku přeháním, protože když pojedete na standardním podvozku a nebudete mít přímé porovnání, nic vám nepřijde špatně, podvozek funguje skvěle. To jenom ten u GT funguje lépe. Jako bonus navíc je u něj potom možnost kompletního nastavení.
Za utracené peníze navíc stojí i všechny ostatní vychytávky na palubě. Řádění v kopcích vám okoření návykové rychlořazení, které jak jednou ochutnáte, nebudete chtít motorku bez něj. Funguje teda jenom nahoru a řadička má trošku tvrdší chod, ale to v momentu, kdy se řítíte k další zákrutě, neřešíte.
Stejně návyková věc je tempomat, protože dokáže neuvěřitelně zpříjemnit dálniční přesuny. Navíc se tu snadno a intuitivně ovládá, kdy si nastavíte rychlost a pak už jen tlačítky plus a mínus přidáváte nebo ubíráte. Vyhřívané gripy jsou klasika, ty za špatného počasí ocení všichni a velká paráda je TFT displej. Po dopoledni stráveném na GTčku jsem po obědě v sedle obyč Tracera odmítal koukat na palubku. Je to věc, kterou budete mít dennodenně na očích, to on vám bude dennodenně připomínat, že jste svých 40 000,- Kč navíc utratili dobře. Krásně se čte na slunci, je přehledný, s vkusnou grafikou a nabídne spoustu údajů a další možnosti nastavení.
Jedinou výtku u něj mám k ovládacímu kolečku na pravém heftu. Systém super jednoduchý, jenom odezva na potvrzovací klik je taková nejistá a občas si místo kliknutí přerolujete na jiný údaj. Hlavně ale, že nemusím koukat na toho obstarožního gameboye!
Posledním bonusem, který vyměníte za svoje těžce vydělané peníze, jsou kufry. 22 litrů objemu pěkně v barvě motorky, všechno na jeden klíč, snadno sundavatelné, navíc s nima motorka vypadá dobře a je jen nepatrně širší, než bez nich. Spočítejte si, kolik by stála tahle výbava zvlášť…
Právě díky kufrům je u Tracera 2018 přepracovaná podsedlovka, a ta na sobě nese nová pohodlnější sedla. Jejich polstrování je na první posed příjemně měkké, zároveň progresivní, takže se neprosedí. Podle nějakých 220 km, co jsme za den ujeli, to vidím, že ani s jednou takovou porcí kilometrů nebude mít vaše ctěné pozadí problém.
S čím jsem naopak trošku problém měl, jsou na můj vkus příliš pokrčená kolena, stupačky by mohly být o kus víc vpředu. Kdo jezdil starého Tracera, ten si možná trošku oddychne, protože je tady sedlo o 5 mm výš. Já jak jsem mohl, tak jsem si dal sedlo ještě do vyšší polohy (865 mm). Sice jsem tak velkou změnu k lepšímu nečekal, ale i tak měla moje kolena po celém dni celkem dost. Nepřidalo tomu ani to, že jsem musel nohy různě kroutit, abych dostal špičku na stupačku. Jo, i u nového modelu překáží spolujezdcovy stupačky, nedej bože, když na nich má nohy.
Se zbytkem ergonomie už je to v pořádku. Užší řídítka se příjemně drží, protože ztratila pouze nějakých 16,5 mm, menší chrániče páček odvádí většinu větru přes ruce a nová kapotáž v čele s novým štítem nedělá žádné vlny. Ráno s nízkým sedlem a plexi na nejvyšší úrovni to byla pohoda a klid na palubě vládl i na dálnici, s vyšší polohou sedla už se nějaká turbulence sem tam objevila. Díky jednoduchému ovládání jednou rukou stačí polohu plexi změnit a je po problému. Nechápu, proč podobný systém už dávno nemontují na svoje motorky všichni výrobci… Máme tu ale tím pádem další oblast, kde se inženýrům povedlo Tracera pozvednout na vyšší úroveň.
Na vyšší level jsme se dostali i u vzhledu. Už předchůdce byla šmrncovní motorka, letošní stroj jakoby dospěl do krásy. Už to není rozpustilá patnáctka s culíčky a roztrhaným tričkem, ale uhlazená dospělá slečna s vyžehlenými vlasy a v kostýmku. Obzvlášť to platí u verze GT v stříbrno černé barevné kombinaci s modrými lodičkami v podobě barevných ráfků. Na sluníčku tahle verze vypadá fakt luxusně.
Jestli vám tu chybí informace o motoru, tak je to proto, že starý známý tříválec zůstává stejný. Anebo ne? V prvních testech se často objevovaly informace o ucukaném motoru na nejostřejší mapu A přílišné horlivosti a vibracích. Vibrace tu najdete stále, nic protivného, ale jsou tu, ostatní už tak úplně neplatí. Celé odpoledne jsem strávil s nejostřejší mapou a vypnutou kontrolou trakce a bez problému jsme s Tracerem propluli skrz uklouzané serpentiny, kde nebyl problém utrhnout zadní kolo už v nízkých otáčkách. Díky předvídatelnému chování jsem ale nevyměknul a dovolil si blbnout s klouzajícím kolem na výjezdu, takže i tady je zlepšení.
Spíš než divokost na mě z motoru sálala efektivita. Ani mi nepřišlo, že by nějak zběsile tahal, o opaku mě ale neusátle přesvědčovala čísla na palubce. Na dlouhé cesty super.
Sečteno, podtrženo, co si Yamaha vytyčila, to splnila. Nová generace posouvá Tracera dál, je z něj větší cestovatel, univerzálnější parťák a stále dobrý sportovec. V případě GTčka to platí téměř na druhou. Dobrá práce!
Článek je po dohodě převzatý z webu motorkari.cz.
