Jan "Husky John" Cihelka, 28.6.2017
Tak vám nevím. Ani ryba, ani rak. Více rozpolcenou „osobnost“ jsem snad v ruce neměl. V každém případě se mi těžko bude hodnotit. Na jednu stranu nadšení, na druhou zklamání... Ale postupně.
Současnost přeje crossoverům a motocykly nejsou vyjímkou. Ať je to Yamaha Tricker, Beta Alp, KTM Freeride, Ossa Explorer, nebo právě zmiňovaná Montesa 4Ride. Nejblíže k Montese je asi Ossa, ovšem tu jsem v testu neměl. Ale koncept je naprosto shodný, liší se však použitím čtyř a dvoudobého motoru a o deset (!) kilo nižší váhou v neprospěch Montesy.
Co mají společného? Základem je trialová motorka se vším všudy, tedy s ohromným rejdem, strmým řízením, vysokou světlostí, terénními gumami a poddajným podvozkem. Dále zvýšeným sedlem, aby se dalo jezdit jinak než ve stoje. Řekl jsem jezdit, ano, ač trial je dnes více o čemkoli jiném, než o ježdění v pravém slova smyslu.
O to méně se zdá pochopitelné, že právě „šlapačka“ posloužila jako základ pro „univerzální motorku“. Z tohoto pohledu se jeví KTM Freeride jako logičtější počin, neb enduro, k němuž má blíže než ke šlapačce, je na jízdu nepoměrně vhodnější a část trialových genů poslouží přesně k tomu, aby se s motorkou daly dělat vpravdě trialové kousky a stejně tak dobře stíhat partě na opravdových endurech. Mohu srovnávat, vlastním ho a vím, jaké má schopnosti, navíc jsme obě motorky srovnávali společně. O to jsem byl zvědavější, jaké to vlastně na Montese bude.
První, co se dostavilo, bylo nadšení, jak je motorka obratná, ochotná šplhat do prudkých schodů, překonávat překážky jako klády, kameny, prudké sjezdy, přechody... Bomba, prostě šlapajda. 85 kilo s plnou nádrží a 260 kubíků ve čtyřtaktním motoru se jeví jako velmi slušná kombinace vlastností a parametrů pro neomezené „kravení“ v jakémkoli terénu. A přitom se k němu dostat po vlastní ose a ne na vleku, jak je u šlapaček vhodnější a snesitelnější.
Vybavenost jako osvětlení, blinkry a velký úložný prostor pod sedlem jí nechybí. Brzdy skvělé. Motor pružný a velmi úsporný. Máme tu tedy motorku, s kterou dojedem někam na trať (případně vezmeme s sebou někam do hor), snadno sundáme zrcátka, blikače, zadní rampu na RZ, přečuhující blatník a vyrazíme hoblovat šutry a klády. A nebo ne??
Tady začíná ta méně veselá část mého povídání, a je toho víc. Začnu odzadu. Chtěli jsme odmontovat výše zmíněné, ale ouha. Jediné, co šlo dolů, byl držák RZ a zrcátka, byť s výtkou na jejich držáky, které jsou z ohnutého plechu a po několikerém sundání z řidítek nejspíše prasknou.
Zadní blatníček, světlo, blinkry, to prostě normálním způsobem sundat nejde. Kabeláž vede skrze hromadu plastů kamsi do útrob motorky a žádný přístupný konektor se nekoná.
Abych mohl alespoň osvětlení značky odendat, musel jsem vytáhnout žárovku s objímkou a lepící páskou ho přilepit k zadnímu světlu na vršek blatníku. U blikačů ani toto nehrozilo, což na testovaném kusu potvrzoval uražený levý zadní. Vše je tak sešroubované, že jsme to po půlhodině vzdali a nechali to tam. Konstruktér by zasloužil za tuto nesmyslnou komplikaci políček. Jo a mimoto, celá podsedlovka dost nepříjemně vrže, což by mohl být problém testovacího kusu.
Takže - praštíte s motorkou? Připravte se, že hromada choulostivých věcí na ní zůstane, a tak pravěpodobnost jejich poškození je veliká.
Další, tentokrát ergonomická nepravost, jsou zadní boční plasty. Jsou vyboulené poměrně ostrou hranou do stran tak, že po hodinovém ježdění byl tlak do lýtek i přes trialovou obuv velmi nepříjemný.
Je to šlapačka a tedy žádný hit není ani změna převodových stupňů, kdy se nevyhneme s každým řazením sundání nohy ze stupačky, jelikož páčka je snad třicet centimetrů daleko. Třeba by šla vymyslet nějaká redukce, která by to usnadnila.
Ale to všechno jsou jen prkotiny. To, co mně "dostalo" nejvíc, byl motor. Ano, je to velmi pružné a úsporné zařízení (na startování to ovšem chce trochu grifu). Papírově má cca 6,5 kW a ono se to tak bohužel opravdu chová. Bývá zvykem, že kvůli emisím a další legislativě bývají motorky velmi seškrcené, což se dá většinou posléze poupravit. Tento stroj měl najetých 600 km a pokud taková možnost úpravy existuje, tak využitá rozhodně nebyla. Takže musím hodnotit stav, jaký byl v době testu.
A nedá se to říci jinak, než že žádná sláva. I stopětadváca působí svižnějším dojmem. A zde je víc než dvěstěpadesát kubíků. Osmdesátce po silnici se asi uvěřit dá, ale po poli v ujeté stopě jsem měl potíže dát sedmdesát. Ale čert to vem, k tomu takhle věc není určená. Ovšem prudké výjezdy, dlouhé kopce, nebo chtít motorku před překážkou „odpálit“ z místa, to jsou jen zbožná přání.
Navíc vytočit motor do otáček není otázkou „vrknutí“, ale třeba dvou vteřin, a to je sakra dlouhá doba. Nemluvě o totálním výkonovém zvadnutí přesně v okamžiku, kdy to nejméně potřebujete. Tady nepříliš výkonný Freeride působí jako raketa a Montesu deklasuje na celé čáře. A co je smutnější, má univerzálnější použití a minimálně v dvoutaktní verzi je i za daleko přijatelnější cenu.
Co říct na závěr? To, že je 4Ride kombinací šlapačky a stroje schopného pohybovat se na silnici se všemi kompromisy není špatná vlastnost. Prostě to tak je. Určitě bych ho nepovažoval za vozidlo na denní dojíždění do práce, nebo na výlety. Ale mít ambice se na motorce dostat po kozích stezkách kamkoli, to je kombinace úžasná, hravá a dávající pocit, že jste objevili novou dimenzi přesouvání v prostoru. Ovšem zcela nedostatečný výkon motoru a chybějící agilnost Montesu sráží v obou disciplínách. Na silnici akcelerace naloženého náklaďáku a v terénu zoufale málo síly...
Pokud se však ukáže, že motor má v sobě nějakou možností otevření více potenciálu, výše zmíněný handicap se odstraní a v neposlední řadě se cena nastaví na míru přijatelnou, pak radost ze schopností stroje jednoznačně předčí určité nedostatky, dané kompromisem, kterým 4Ride jednoznačně je :-)
Ještě k fotkám... Bohužel nám odešel foťák a trialová trať není na fotkách vůbec, pouze záběry pořízené mobilním telefonem na jedné stavbě. Další šanci fotit jsme již naneštěstí neměli :-(
Montesa Cota 4Ride - video: