Filip Kadlec, 1.9.2017
Když jsem dostal možnost zkusit si novou KTM 125 Duke a následně i větší ségru 390, neváhal jsem ani minutu. Vždyť právě o Duku se píší chvalozpěvy, pokud se bavíme o fun biku. Už na první pohled bylo jasno, že tohle nebude normální, běžná jízda.
Konečně neotřelý design
Často přemýšlím o tom, že bych omladil svůj vozový park, ale má to jeden háček. Většina nových motorek se mi prostě nelíbí. Není to kvůli tomu, že by byly ošklivé, jen návrháři nemají moc nové nápady. Jinak řečeno, většina nových mašin se mi zdá být na první pohled stejná. Jenže Duke je jiný. On je vlastně v hodně věcech jiný, ale o tom později.
Přední světlo mi připomíná trochu mouchu zkříženou s vetřelcem, jenže dává motorce šmrnc. Celá linie motorky je lehce nahrbená dopředu, a to světlo svým pohledem úplně říká: „Pojď, sedni si a já ti ukážu, co to je zábavná jízda.“
Je úplně jedno, jestli koukáme na 125 cm3 nebo 390 cm3, vypadají takřka stejně, jen 390 působí mohutněji.
Nad světlem se usídlil krásně přehledný display, který skrývá spoustu možností. Hned na uvítanou doplní provokativní design ještě víc provokativním pozdravem „READY TO RACE“.
Jakmile se připravíme k závodu, můžeme si palubní počítač spárovat přes bluetooth s telefonem, abychom si k tomu do uší pustili pořádnou pecku. Celý počítač se ovládá čtyřmi tlačítky po levé straně na řidítkách. Můžeme si vypnout/zapnout ABS, přepínat písničky, nastavit osvětlení displeje, měřit si dvě kola závodu, nastavit si, jaké informace chceme na obrazovce během jízdy a ještě pár dalších drobností. Jen mi tu tak trochu u obou chybí alespoň jedna USB zásuvka, kde by se nechal nabíjet telefon.
Celá přední část je krásně ucelená. Zrcátka mají ostrý tvar ladící se zbytkem motorky, linii nenarušuje ani spínací skříňka, která je „zapuštěná“ mezi nádrží a krkem řízení. Z druhé strany na nádrž plynule navazuje sedačka řidiče a nad ní má své místo roštěnka, kterou na tuhle krásku zaručeně musíte ulovit.
Obě sedačky nabídnou dostatek prostoru, horší je to s místem na nějaké to vybavení, nedej bože tatranku ke svačině. Jediný úložný prostor je pod sedlem spolujezdce a jen tak tak se tam vejde lékárnička s vestou. Jenže tohle je přeci motorka pro zábavu, ne na cestování.
Veškerou tu harmonii doplňuje krásný rám, za nějž by se nemusela stydět motorka mnohem většího obsahu. Přesto vše lahodí oku, vzdušné, krásné.
Oku neujdou ani masivní tlumiče od WP nebo výrazný centrální tlumič stejnojmenné značky. Jedinou vadou na kráse je držák SPZ. Vytrčený „klacek“, který jakoby nestíhal doběhnout tuhle krasavici. Chápu, že euro (ne)normy jsou euro (ne)normy, ale tohle je vážně pěst na oko.
Tohle není hračka jenom na dívání!
Pokud někdo čeká, jak se tu budu rozplývat nad parametry motoru, podvozku, velikostí brzd atd., rovnou říkám, že vás zklamu. Papír snese všechno a upřímně, mě ta čísla ani nezajímají. Jediné, co se počítá je, jak to jede. O to tu přeci jde. Takže parametry dole pod článkem, teď jdeme prostě jezdit.
To „Ready to race“ po otočení klíčku mě prostě baví, stejně jako posez. Ten je na obou kubaturách téměř totožný. Široká řidítka padnou do ruky a na sedačce mám ještě kus místa, abych se mohl během jízdy lehce převelebit.
Na 390 již od začátku vnímám, že jedu na větší motorce. Motor o trochu více klepe s motorkou a i pocitově držím v rukách větší „železo“.
Zvuk je u obou hodně příjemný. Do šesti tisíc zpívá jako předškolačka, ale jak to vytočíš, hned ti řekne, že ten jednoválec má koule.
Jednička tam jde lehce a 125 kubíků to na rozdíl od starší ségry zvládne bez klapnutí. Reakce na plyn je neskutečná, stejně jako ta lehkost. Už při manipulaci na místě bylo jasné, že jsou obě lehké jako pírko, ale tohle se nedá popsat.
Ačkoliv sedím takřka nad předním kolem, je posez hezky vzpřímený, nohy i ruce přirozeně umístěny a láká mě to tahat víc a víc za plyn. Co je zajímavé, tak u obou motorek je projev totožný. Do šesti tisíc jedeš jako na fichtlu, a pak tě to kopne jako dvoutakt. Tady se původ nezapře. U dváci to samozřejmě není tak markantní, ale u 390 jsem se poprvé na semaforech vážně lekl.
V obou případech se mi chtělo stále blbnout. Jednička, dvojka, trojka, brzda dvojka, plnej, a tak stále dokola.
Ani při agresivnějším brzdění mi do řízení nekecalo ABS. Zabrzdit skoro na místě není žádný problém, stejně jako odlepit u 390ky přední kolo od země.
S malým Dukem jsem se nejednou namotal do ranní špičky v Praze. Tam, kde mě to s mojí starou těžkou vránou otravovalo, mi tahle hračka maluje rohlík na tváři každou chvíli. Ten dokáže vykouzlit i cifra 2,5 l/100km, která svítí na palubním počítači.
Úsměv mě přechází až při jednom přesunu po dálnici, kde zvládáme s malým Dukem maximálně 110 km/h po rovině. Jakmile se však ukáže sjezd z dálnice, směji se do helmy znova. Už na sjezdu ve vracečce mi Duke dovoluje takový náklon, jaký zažívám poprvé v životě. Nejkrásnější na tom je, že se u toho cítím stále v bezpečí a jistý. V zatáčkách je prostě doma.
Není divu, že se každý den těším až vypadnu z práce, sednu na tu nádhernou 125 a vyrazím někam do zatáček. Ta jízda je totiž silně návyková. Stačí držet otáčky mezi 7 až 9 tisíci a přehazování malého Duka mezi koleny ze strany na stranu je nejlepší plán na celý víkend. O bolesti pozadí nemůže být žádná řeč a peněženka vám taky nevykrvácí.
390 - ještě více zábavy
Poté, co jsem se namlsal na 125 cm3, přišla řeč na 390 cm3. Už od prvních kilometrů bylo jasné, že tady bude ještě více zábavy, než na menší ségře. Což byla super myšlenka. Představte si malé dítě, jemuž dáte malé lízátko, které je hrozně sladké, jemu moc chutná a pak mu slíbíte, že za chvíli dostane dvakrát tak velké. Úplně stejně jsem se cítil... Všechno bylo daleko intenzivnější, stejně i nutkání za ten plyn stále tahat.
Dny byly najednou tak hrozně krátké! Chtěl jsem na tom sedět pořád. Ať pršelo nebo ne. Ta motorka sedí jak přibitá za každé situace. Jen jízda městem je lehce ucukaná. Jednoválec je hrozně fajn, ale tady si ho více užívám na okresce, právě kvůli ucukanému projevu.
Šestistupňová převodovka je přesná a krásně odstupňovaná. Na dálnici se tentokrát nedostáváme, ale i tak se na dlouhé rovince při jízdě ve dvou objeví na tachometru 160 km/h. Duke by snesl i víc, ale já už ne. Ochrana proti větru je nulová a už běžných 120 km/h, které spolu držíme, je dostačující.
Strašně si užívám jakoukoliv zatáčku. Duke je projíždí s takovou lehkostí, o jaké se mi jen zdálo. Kam si pomyslím, tam bez přemlouvání jede a dovolí mi si užívat jízdu na maximum. ,,Kvalita“ českých silnic ani jednomu Dukovi nevadí a stále si přijdu jako v bavlnce. O vibracích, které by u jednoválce mohly být, vůbec nevím. Tahle motorka je jak ze snu.
Ačkoliv si jízdu užívám na maximum a velmi často i v zatáčkách porušuji rychlostní limity, na světlech jsem vždy první a snažím se vyhledávat zatáčkovité úseky, spotřeba se drží pod 4 l/100km.
Několikrát se zapomenu natolik, že se domů vracím už za hluboké tmy, ale ani to není pro Duky problém. Světlo svítí více než dost.
Závěr? Bomba!
Marně se mi hledá něco, co bych mohl vytknout. Ani spolujezdec si nestěžoval na nepohodlí, naopak si pochvaloval prostorné, pohodlné sedlo. Cenovka pod 150 000 Kč není dle mého názoru přemrštěná, protože ta motorka vážně baví a je silně návyková.
Kdybych si mohl v 16 letech vybírat, Duke 125 by byl na první příčce a o dva roky později s řidíčákem A2 bych opět volil Duke, tentokrát však 390ku. Pokud nehledáte lamače dálničních rekordů, ale chcete si jízdu užít, baví vás zatáčky a blbnutí, je Duke přímo pro vás!
KTM 125 Duke - technické údaje
Motor: čtyřtaktní jednoválec
Objem: 124,7 cm³
Vrtání x zdvih: 58 x 47,2 mm
Nejvyšší výkon: 11 kW
Chlazení: kapalinové
Startér: Elektrický
Mazání: Mokrá skříň
Převodovka: 6-stupňová
Primární převodový poměr: 22:72
Sekundární převodový poměr: 14:45
Spojka: Mokrá vícelamelová, mechanicky ovládaná
Rám: ocelový trubkový prostorový, lakovaný práškovým lakem
Přední tlumiče: WP upside-down trubky 43 mm, zdvih vidlice 142 mm
Zadní tlumič: WP monoshock, zdvih vidlice 150 mm
Přední brzda: kotoučová průměr 300 mm, čtyřpístková radiální
Zadní brzda: kotoučová průměr 230 mm, jednopístek plovoucí
ABS: Bosch 9MB dvoukanálové
Řetěz: X-Ring 5/8 x 1/4"
Úhel hlavy řízení: 66 °
Rozvor: 1357 ± 15,5 mm
Světlost: 185 mm
Výška sedla: 830 mm
Objem nádrže (cca): 13,4 l
Suchá hmotnost: 137 kg
KTM 390 Duke - technické údaje
Motor: čtyřtaktní jednoválec
Objem: 373,2 cm³
Vrtání x zdvih: 89 x 60 mm
Nejvyšší výkon: 32 kW
Chlazení: kapalinové
Startér: Elektrický
Mazání: Mokrá skříň
Převodovka: 6-stupňová
Primární převodový poměr: 30:80
Sekundární převodový poměr: 15:45
Spojka: PASC™ antihoppingová, mechanicky ovládaná
Rám: ocelový trubkový prostorový, lakovaný práškovým lakem
Přední tlumiče: WP upside-down trubky 43 mm, zdvih vidlice 142 mm
Zadní tlumič: WP monoshock, zdvih vidlice 150 mm
Přední brzda: kotoučová průměr 320 mm, čtyřpístková radiální
Zadní brzda: kotoučová průměr 230 mm, jednopístek plovoucí
ABS: Bosch 9MB dvoukanálové
Řetěz: X-Ring 5/8 x 1/4"
Úhel hlavy řízení: 66 °
Rozvor: 1357 ± 15,5 mm
Světlost: 185 mm
Výška sedla: 830 mm
Objem nádrže (cca): 13,4 l
Suchá hmotnost: 149 kg