Honda Gold Wing 2018

Test motocyklu Honda Gold Wing Tour model 2018 najdete v magazínu MotoRoute 3/2018. Níže je pohled druhého redaktora.

Loňskou moto-sezónu jsem uzavíral na bavorském šestiválcovém parníku, a tuto jsem další vlajkovou lodí začal. Legendární a ikonický Gold Wing je tím nej, co si k cestování můžete v nabídce japonské Hondy vybrat. A letošní model je nový v každém směru.

Při vyslovení jména Gold Wing mi naskočil mobilhome na dvou kolech s koženým dvoukřeslem a hmotností těsně pod čtyři metráky - to bude teda wodvaz... (rozuměj ironicky). No nic, jdu naplnit úděl novináře a přemýšlím, kudy že to budu s touhle lodí proplouvat. Nic nemohlo být mé amatérské představě vzdálenější!

Fasuju bílou variantu Tour v manuálu a dostávám školení, kde, jak a co. Pak jsem objevil v zadním kufru příručku v rozměru Ottova slovníku naučného. Říkám si, Honda = intuice = v pohodě. Tak jsem ho zase rychle zavřel, ten kufr, a jedeme.

Usedám za řidítka, dávám zpátečku a couvám z parkoviště. Nádhera! Štíhlá stavba motorky v oblasti sedla a kolen dává možnost být se strojen v neustálém kontaktu, především při opakovaném překlápění na hadovité silnici. To mě příjemně překvapilo.

Vzpřímená, mírně vpřed nakloněná jízdní pozice a široké, pohodlné sedlo přispívají k maximálnímu pohodlí na dlouhých cestách. Řadím jedna a brkám špičkou boty o blok motoru. Sakryš, na to si musím dát bacha.

Japonský šestiválec, profesí boxer, má zdvihový objem hodný vozu střední třídy a skrývá v sobě stádo 125 koní. Hlavní devizou je ovšem zátah od nízkých otáček a pro mne překvapující spotřeba 5,5 l / 100 km, s níž budete atakovat dojezdovou vzdálenost 400 km na jednu nádrž.

Osobně mi přišel manuál zpočátku dost líný. Čekal jsem krapet ostřejší nástup, hlavně při předjíždění. Otočil jsem plynem, dole pod nohama to zahučelo, ale zrychlování probíhalo tak nějak opatrně. Měníme s Markem stroje a usedám za řidítka automatu.

V režimu Tour při normální jízdě řadí Goldwing nahoru asi ve 3 000 otáčkách a je znát rozložení do sedmi rychlostních stupňů. Když vezmete za plyn, tak motorce chvilinku trvá než jí dojde, že chcete prudce zrychlovat a podřadí. Proto je v režimu Tour lepší si tam kvalty dolů házet páčkou u levé rukojeti.

To, co mě přinutilo upravit názor na motor, bylo přepnutí do režimu Sport. Plyn, dva kvalty dolů téměř okamžitě a raketové zrychlení. Přemíra výkonu na cokoliv. Pokud do toho automatu nešaháte, neustále při povolení plynu podřazuje a drží motor ve středních otáčkách kolem 4 000, aby byl připraven vystřelit vpřed a řadit výš až těsně pod červeným polem v 6 000. S plynem to chce proto jemně, jinak hrozí lehčí cukatura.

V kombinaci s excelentním podvozkem si můžete s tímhle ryzím cesťákem užít opravdu výživné sportovní chvilky. Ovšem kvality podvozku oceníte i v méně extrémních situacích, než je řežba v režimu Sport. Cesta po Mladoboleslavsku mne zavedla i na totálně rozbité okresky, kde podvozek Gold Wingu předvedl svou schopnost pobrat a přejet skoro cokoliv. Stejně tak vykroužení zatáček si budete užívat bez náznaků nervozity nebo neochoty se do zatáčky pěkně položit a držet zvolenou stopu.

Při cestě do a z Bělé pod Bezdězem, kde se konalo novinářské představení nových modelů Africa Twin, jsem si hned několikrát užil prudkého deště a byl jsem za to moc rád. Test čelního plexi, jízdního režimu Rain a celkové ochrany jezdce před nepřízní počasí tak probíhal za ostrého provozu.

Čelní plexi je v elektronice a nabízí opravdu velkou šířku nastavení. V nejnižší poloze jde všechen vítr do hrudníku a helmy jezdce a citelně to poznáte při poslechu rádia. Stačí přidat pár centimetrů a hned cítíte, že proud vzduchu jde nad hlavu a hudbu slyšíte o moc lépe. V nejvyšší poloze máte před sebou plochu jak policejní štít, která poskytuje luxusní ochranu proti dešti a větru.

Vysunout si můžete také malý deflektor, umístěný nad kapličkou s budíky, který nasměruje vzduch na jezdce. Aktivace režimu Rain otupí hrany a z Gold Wingu je beránek, jehož prioritou je bezpečnost.

Kokpitu řidiče dominuje velký barevný displej mezi dvěma analogovými budíky rychloměru a otáčkoměru. Středem pak směrem k nádrži vede velký ovládací panel, končící u automatu u airbagu a u manuálu u schránky na mobil. Na levé rukojeti ovládáte ještě zpátečku a několika tlačítky také hlavní menu motocyklu. Na pravé straně pak máte pod kontrolou tempomat a přepínání jízdních režimů.

Naše motorky měly kromě bočních kufrů také topcase, který má pojmout dvě přilby. Postranní kufry jsou co do objemu krapet skromnější a je vidět, že cílová skupina zákazníků s sebou campingové vybavení vozit nebude a na noc to zapíchne spíše v nějakém pěkném penzionku.

Neocenitelný u takového stroje je také centrální stojan. Já tam po několika marných pokusech nakonec hodil bočního policajta, Marek si nebojácně na stojan stoupl a přepral ho. Pak byl ovšem problém dostat motorku zase ze stojanu dolů! Ve dvou jsme to ale dali :-). Krapet by to tedy chtělo přepracovat přepákování.

Marně jsme s Markem hledali způsob, jak otevřít víko nádrže. Vhod přišla odborná rada Petera Vašáka z Honda týmu, že páčku na otevření najdeme v pravé odkládací přihrádce kapotáže.

Honda Goldwing používá systém Keyless, který se mi zamlouvá na různých motocyklech čím dál více. V případě, že se vám baterie v klíčku vybije, má Honda v záloze neuvěřitelný proces aktivace zamčeného motocyklu. Ale to je na samostatný článek, takže o školení si řekněte u nejbližšího dealera Hondy, až si budete brát nový Gold Wing na testovací jízdu.

To byl Oldův pohled, Marek Olbert ještě doplní pár detailů k tomu, co psal v časopise:

3 věci

Mechanické ovládání pro kryt víčka palivové nádrže je schováno v pravé boční přihrádce. Po zatáhnutí vyskočí kryt, pod nímž je nezamykatelné víčko. U většiny motorek se šroubovacím víčkem - ano, u nových je jich jako šafránu v lese - se různě válejí po sedadle, mezi řídítky atd. Honda udělala ve víčku jednoduchý prolis, kam šroubovací víčko po dobu tankování jednoduše odložíte.

Cca 800 km je na ověření spotřeby dostatečně vysoký údaj, a ta nepřekročila 5,5 litru na 100 km. Skvělé.

Baví mě motorky, které dobře svítí. A svítí Gold Wing? Za ty prachy by svítit měl :-) Hned potvrdím, že svítí luxusně. Je nezvyklé, že při náklonu do levé zatáčky někde v lesích je vidět, jak pruh světla vpravo počítá jednotlivé stromy a jsou vidět jejich špičky. LED světlomet má velmi široký boční osvit, proto při náklonu není potřeba dalších udělátek, aby bylo vidět, jestli je vlevo od motorky asfalt nebo štěrk. Pruh světla krásně nasvítí vybraný směr a dostatečně široko i kolem něj. 

Podvozek... Už "starý" Gold Wing byl taková loďka na rybníku, ale nový je ultra pohodlný. Nejmarkantněji se na celkovém komfortu podílí přední, zcela přepracovaná vidlice. Konvenční zavěšení zůstalo jen vzadu, vpředu přistála kosmická technologie. Dvě příčná ramena naprosto dokonale filtrují všechny nerovnosti a mají velký vliv na minimální ponořování, tím pádem taky na úžasně bezpečné brzdění. Za rychlost zastavení samozřejmě můžou třmeny a kotouče, ale píšu tady o efektu brzdění v autě, tedy řidič ani spolujezdec nepřeletí při krizovce přes řídítka a zvednout Gold Winga na přední kolo je i díky DUAL brzdám nemožné. Při drsném zastavení sice vyskočí oči z důlků, ale motorka se nezakroutí a zastaví. A nerovnosti? Nevím, asi jsem žádné nepřejel. Fak žehlička non plus ultra. Nepamatuji si na motorku, kde by mě stejně jako jízda, bavilo i brzdit. 

   

---