Josef Adamec, 10.6.2015
Dostal jsem nabídku zúčastnit se dalšího ročníku setkání příznivců motocyklů Honda. Zasvěcení jistě ví, že se jedná o Honda Fest, jenž se tentokrát konal od středy 27. do neděle 31. května na Šumavě ve Frymburku. Velmi příjemné ubytování bylo zajištěno ve Wellness Hotelu Frymburk.
Vzhledem k tomu, že na takovou nabídku mohu říct šéfredaktorovi jen ANO, či ANO RÁD, jsem po zajištění všeho potřebného ve středu ráno vyrazil směrem ku Praze. Vystresován třídenním posloucháním dopravního zpravodajství o ucpané D1 jsem z Bystřice pod Hostýnem volil cestu směrem na Olomouc, Litomyšl, Čáslav a Prahu. Zde jsem převzal bílou Hondu CTX 700 N a následně ji převezl na místo konání Honda Festu.
Ke svému údivu jsem se dokázal sbalit na pět dní jen do jednoho textilního válce, který jsem upevnil na CTX za sebe na sedlo spolujezdce. Zpod zadního sedadla vystupují k tomuto účelu dvě očka a dva háčky. Po podepsání přebíracího protokolu a poučení předávacím technikem o funkci automatické převodovky DCT jsem vyrazil na cestu.
Honda CTX700N
Samozřejmě mi chvíli trvalo zvyknout si na stupačky daleko před sebou, ale s funkcí automatického řazení rychlostí jsem byl kamarád hned. Prahou projíždíme s běloušem jako nůž máslem, nemusím se zabývat řazením, po přidání plynu se stroj krásně rozjede a plynule zrychluje. Pravou rukou si volíte funkci manuálního nebo automatického řazení a u funkce automatu můžete přepínat mezi režimem D (Drive) a S (Sport). V režimu D jsou rychlostní převody řazeny pro mne v až nízkých otáčkách. Pokud však chcete rychleji akcelerovat, stačí prudčeji pootočit plynovou rukojetí, převodovka si podřadí až o dva rychlostní stupně níž, motorka vyrazí svižně dopředu a řadí dál až ve vyšších otáčkách. Pokud máte přepnuto do režimu Sport, tak je motor hnán do daleko vyšších otáček a jízda je svižnější.
Je to jako dva v jednom, Cruiser i Naked, záleží jen na mně, jakým stylem chci proplouvat či prolétávat krajinou. A pokud náhodou nejste spokojeni s automatikou, můžete si ukazováčkem a palcem levé ruky řadit rychlosti sami dle své nálady.
Posed i odpružení jsou vcelku příjemné, jen některé hrubě zaplátované středočeské okresky se pro CTX ani trochu nehodí. Ale na většině ze zhruba 800 kilometrů, které jsem na tomto stroji najezdil, byly motocykl i moje záda spokojeni. Jízda je příjemná i nad rychlost 100 km/h a přesto, že je to nekapotovaná motorka, není problém déle udržet i povolený dálniční limit 130 km/h.
Nicméně abych čtenáře nenudil tím, že nová motorka s výkonem 35 Kw dokáže jet svižně, výborně brzdí (hlavně přední brzda), krásně se vede do zatáček a má malou spotřebu, přidám pár negativ. Pod uzamčeným sedlem jsem, nevím proč, čekal více místa - vejde se sem pouze lékárnička a originální nářadí. Sedlo odemknete zámkem umístěným vedle zadního světla. Nádrž je plastová, takže na ni nelze umístit magnetický tankvak. Po odkrytí plastového krytu na nádrži najdete uzamykatelné hrdlo 12,4 litrové nádrže a velmi malou uzavíratelnou schránku na „něco“.
V podstatě mě však tento stroj velmi příjemně překvapil. Svým založením jsem zaměřen spíše na cestovní endura a klasické motocykly a i když se na hlavu CTX 700 snáší na různých webových diskusích kritika ve formě, k čemu že vlastně je toto ošklivé káčátko, dá se na něm příjemně cestovat i na delší vzdálenosti, nejen kolem komína.
Zajímavý program Honda Festu
Ale abych se vrátil k Honda Festu. Středeční večer se nesl v duchu vzájemného seznamování nových účastníků a přátelského shledání těch, co na tuto akci jezdí pravidelně. Na parkovišti před hotelem se objevovaly rozmanité typy Hond různých objemů i stáří.
Po společné večeři nám Petr Poduška, autor všech naplánovaných výletů, mistrně představil trasu na následující den a seznámil se zajímavými místy vhodnými k zastávce či prohlídce. Každý dostal dárkovou tašku s reklamními předměty Honda, přehledem motocyklů na trhu, srazové tričko a podrobným itinerářem tras na všechny tři dny.
Ne náhodou je uvedeno v názvu setkání Honda Fest – 3 dny v sedle. Každý mohl zvolit kratší či delší denní vyjížďku v délce zhruba od 260 až do 437 km. Nejdelší byla sobotní a vedla po silnicích Rakouska, částečně podél Dunaje a pak serpentinami až do Mariazell. Předcházející dvě trasy vedly po ČR, první severozápadním směrem ke zřícenině hradu Rabí a druhá severovýchodně přes Třeboň až do Telče.
Jednotlivé okruhy byly z velké části vedeny mimo hlavní tahy a centra měst krásnou krajinou se spoustou zatáček. Záleželo na každém, jakou zvolí délku nabízených okruhů, zda pojede sám či se skupinou přátel, nebo se zastaví v některé z nabízených architektonických památek bohatě rozprostřených podél trasy.
Ve čtvrtek odpoledne nás čekal velmi pestrý program. Mnoho zájemců netrpělivě očekávalo předváděcí zkušební jízdy na testovacích motocyklech Honda. Asi největší zájem byl o modely "adventure", a to Crosstourer DCT a Crossrunner, ty šly opravdu z ruky do ruky. Mnoho zvědavců přilákala i vlajková loď Hondy, Gold Wing, budící svou mohutností respekt. Přiznávám, že jsem dva dny sbíral odvahu posadit se do jejího sedla.
Své zájemce si našly i slabší stroje, jako skútr Forza 125, sportovní naháč CB 650 F a cestovní kluzák - cruiser CTX 700. Kompletní výčet obsahuje ještě křižník CTX 1300 a spíše cestovní stroj než enduro, NC 750 X DCT s obrovským úložným prostorem místo nádrže.
Minimálně pro dva lidi měl Honda Fest, doufám v pozitivním slova smyslu, doživotní následky ve formě svatebního dne. A aby se jim do společného života dobře vtančilo, zazpívala večer nejen jim, ale i všem „účastníkům zájezdu“ zpěvačka Olga Lounová.
Protože se šéfredaktorovi našeho časopisu MotoRoute Magazín podařilo mne „propašovat“ mezi opravdové motonovináře, mohl jsem se během páteční a sobotní vyjížďky důvěrně seznámit i s některými ostatními testovacími motocykly. Zde vám je představím z pohledu normálního řidiče motocyklu, protože podrobné hodnocení si můžete najít i v jiných a daleko vyčerpávajících testech.
Crosstourer
Jednoznačným vítězem se pro mne stal Crosstourer DCT (test v MotoRoute 4/2012). Na jeho palubě byl naprostý klid, což mne překvapilo nejvíce. Žádný aerodynamický hluk a turbulence do přilby. Výborná ovladatelnost v pomalých zatáčkách i na rychlých úsecích, dokonce i manipulace na místě nebo při rozjezdu mi nepřipadala nijak obtížná (pohotovostní hmotnost 285 kg).
DCT převodovka pracuje u všech modelů stejně, je jedno jestli řídíte dvouválcové NC 750 X nebo Crosstourer. V režimu „D“ převodovka řadí v opravdu nízkých otáčkách a v režimu „S“ zase v daleko vyšších, než bych řadil sám podle svého sluchu či citu. U ostatních motorek s DCT jsem nechával většinou řadit automat, ale na Crosstoureru mne bavilo řadit manuálně. Na tomto novém modelu můžete dokonce měnit převody nejen ukazovákem a palcem levé ruky, ale i klasickou řadičkou. Samozřejmě, že bez spojky, neboť tato páčka zde není.
Zato tu najdete ruční parkovací brzdu, kterou využijete při parkování např. ve svahu. Na motorkách s DCT nejde parkovat se zařazeným rychlostním stupněm jako u klasické převodovky, proto ta ruční brzda, která je umístěna na levé části řidítek hned vedle ovladačů světel, klaksonu a blinkrů.
Crossrunner
Crossrunner VFR 800 X je další z vyzkoušených motocyklů. Motor měl manuální převodovku, ale při řazení směrem nahoru nemusíte mačkat spojku. Důležité je, aby byl motor v otáčkách a pod plynem. Čím více, tím lépe. Akcelerace je pak opravdu úžasná a pokud točíte nad 6500 ot./min., stává se z milé dvouventilové kočičky čtyřventilová ječící šelma.
Ačkoliv je Crossrunner zařazen do segmentu cestovních endur, svojí přirozeností je čtyřválcový V motor spíš sportovec. Použitelné pole otáček je opravdu velké, v podstatě od tří do jedenácti tisíc. Samozřejmostí je podpora elektroniky ve formě dvoustupňové vypínatelné kontroly trakce a bohužel nevypínatelného ABS.
Co mi vadilo byl jen špatně čitelný displej, jehož prohnutý kryt dělal spoustu odlesků a zhoršoval přehlednost údajů, i když na něj nesvítilo přímé slunce.
NC750X
Ještě menší z řady adventure je NC 750 X DCT (test v MotoRoute 3/2014), motorově prakticky totožný s CTX 700. Vzpřímená pozice a vyšší posed poskytují aktivnější pocit z jízdy, ochrana před povětrnostními vlivy s originálním mini plexištítkem dává pocit z jízdy na naháči a dokonce se mi zdálo, že na mě fouká víc, než na výše zmiňovaném CTX 700.
Zaujala mne záď tohoto motocyklu. Z pohledu designera působí velmi lehce a čistě, ale asi neposkytne mnoho ochrany před odlétávající vodou od zadního kola na záda spolujezdce. Nicméně, nemohl jsem to vyzkoušet za jízdy v dešti – naštěstí.
Forza 125
Malý, velký skútr Forza 125 je opravdu velmi povedený stroj pro nejen městské ježdění. Působí dojmem maxiskútru, v běžném provozu se rozhodně neztratíte, nebudete nikoho brzdit a na dálnici, pokud by to bylo nutné, bych se také nebál vjet.
Tento skútr se Hondě opravdu povedl v každém detailu (možná spínací skříňka by mohla být elegantnější). Příjemný posed, nohy nemusíte krčit a můžete je pohodlně natáhnout před sebe. Za plexi štítem jste pěkně schováni, před sebou máte přehlednou a čitelnou přístrojovou desku s analogovými budíky. Osobně bych otáčkoměr zrušil, protože mne víc svými zobrazovanými otáčkami rozptyloval a možná i rozčiloval. Stejně je nemohu ovlivnit, ale na první pohled oba budíky vypadají pěkně osově symetricky.
Co moc pěkně nevypadá je cena, za níž tohoto elegána pořídíte. Zhruba 125.000,- Kč je na 125 ccm skútr skutečně hodně.
Gold Wing
Na závěr jsem si nechal Gold Wing. Jak už jsem psal výše, chvíli mi trvalo, než jsem se osmělil tento airbus zkusit. Abych řekl pravdu, na vyzkoušení všech tlačítek a funkcí, které máte v kokpitu, bych potřeboval delší čas. Byl jsem rád, že jsem zvládl prvky základní pilotáže a po cca 40 km letu šťastně přistál na parkovišti Wellness Hotelu Frymburk.
Velikost motocyklu ve mně vzbuzuje úctu, i když po nasednutí do stroje pohodlně došlápnu na zem a manipulace s ním na rovném asfaltu je celkem dobrá. Po rozjezdu hmotnost trochu zmizí, ale i po zařazení posledního rychlostního stupně stále mohutnost stroje vnímám.
Další, co mne zaujme, je zvuk a síla šestiválce o objemu 1832 ccm. Je jako turbína a je jedno, jestli jedu v obci, či mimo ni. Neřadím, jen přidávám a ubírám plyn.
Potřeboval bych daleko více času než bych si zvykl, nicméně zkušení kolegové z dalších motoperiodik (povšimněte si té sounáležitosti s moto novináři) s Gold Wingem v zatáčkách na Mariazell uháněli tak, že jsem jim na Crossrunneru nestačil.
Varování na závěr
Páteční program bohužel poznamenala tragická nehoda, při níž zemřela spolujezdkyně jednoho z řidičů. Důsledkem bylo zrušení volných jízd na předváděcích motocyklech a upravení programu.
Sám za sebe chci zdůraznit, že každý z nás řidičů je zodpovědný za styl své jízdy a každému z nás řidičů motocyklů se určitě stala nějaká „krizovka“. Tato však neměla šťastný konec a jeden z manželů už se domů nikdy nevrátí. Myslete proto, prosím, když usedáte za řídítka svých motocyklů, na to, že nejedete jen sami za sebe, ale jedete i za své blízké.
Na sobotní okružní trasu se vyjíždělo trochu dříve, než v předchozích dnech. Přece jen byla cesta po Rakousku nejdelší ze všech připravených vyjížděk. I když někoho zastihl déšť, většinou převládalo pěkné počasí. Po návratu ještě někteří využili jednu z posledních možností návštěv wellness aktivit, které nabízel hotel.
Večer proběhla tombola a slosování anketních lístků o pěkné ceny. Krásné nedělní ráno lákalo cestu domů prodloužit o nějaký ten kilometr navíc, vždyť jízda v jedné stopě je někdy víc než cíl.
Přeji šťastné setkání na Honda Festu 2016.
Závěrem chci poděkovat:
- šéfredaktorovi Michalu Hamšíkovi za svěřenou důvěru
- Hondě Motor Europe Česká republika za zapůjčení motocyklů a přípravu Honda Festu
- Welness Hotelu Frymburk za krásné ubytování a pozorný personál
- také kolegům moto-novinářům za přijetí a trpělivost na vyjížďkách