fiogf49gjkf0d

 www.acf-50.cz

fiogf49gjkf0d


Nacházíte se: CESTOVATELSKÁ PORADNA / Cestovatelská a expediční výbava

Přípravy na cestu, aneb základní příručka jak dobývat svět

Petr "Klobása" Svoboda, 20.2.2015

Jestliže jste už projeli svět křížem krážem, a kde jste ještě nebyli, tam se chystáte, není tento článek tak úplně pro Vás. Pokud ovšem to Vaše cestování není jen prázdné tlachání u piva v hostinci, typu že už jste v Rumunsku jednou byli a že se tam musí jet non stop, protože tam lidi nemají co jíst, a že v Jugošce byla nedávno válka a za slovenskými hranicemi „Tě ty vole okradou první policajti a ukradnou ti motorku a tebe zabijou, seď radši vole na prdeli, dej si ještě jedno a nevymýšlej hovadiny.“

Takže, první podstatná věc. Jako každý dobyvatel, je třeba si vytyčit cíl, kterou zem pokořit. Nic není nemožné, ale pusťte se jen do toho, na co se opravdu cítíte a pěkně postupně. Hitler se taky vracel už od Stalingradu, a to chtěl dobýt celý svět. Tedy zvolit si cíl. To bychom měli.

Pokud plánujete cestu do dalekých krajin („daleká krajina“ je pro každého jiný pojem), je dobré mít spolehlivého parťáka. „Jako vole jasný, že pojedu, to je tutovka, ruma na to.“ Nejlíp se plánuje cesta u piva, to jako jo, ale počítejte s velmi vysokou „úmrtností“ do data odjezdu. Raději uvažujte, zda cestu zvládnete i sami. Základ je spoléhat se sám na sebe a vědět, že cestu můžete celou nebo zčásti (v nouzi) absolvovat sám.

Romantika cestování a objevování dálek je krásná věc, ale nebudeme si nic nalhávat, bez peněz nedojedete ani na Slovensko. Takže prachy, bez těch nejde nic. To je bohužel základ. Mějte na paměti, že jet někam s „přesně napočítanýma nákladama“ se nevyplácí. Je třeba mít rezervu. Na víza, náhradní díly, na přípravu motorky, na pokuty, poplatky... Stát se může cokoliv a kdekoliv a například v Íránu si nevyberete na kartu ani korunu. A pokud někde v Maroku někomu přejedete osla a ještě dýcháte, těžko vám Ahmed vystaví složenku, nebo doklad pro pojišťovnu.
Sice to může znít jako sranda, ale na cestě Vás může potkat cokoliv, a to mluvím ze své bohužel opakované zkušenosti. Takže peníze, nejdůležitější věc. Ty doporučuji (alespoň tu nejželeznější zásobu) schovat někam do motorky, kam se nedá jen tak dostat. No a jen si pak nenechat motorku ukrást :-).

Pojďme k dokladům, což je druhá nejdůležitější věc. Pokud cestujete po EU, stačí občanka. Sranda. Co se týče ostatního, potřebujete pas. Pokud jej ztratíte, máte většinou dost problém. Vše se dá řešit, ale časová a finanční ztráta je výrazná. Když vezmeme vzdálenosti např. v Rusku, Kazachstánu atp., hledat naši ambasádu a ještě bez dokladů je nic moc.
Doporučuji mít pasy dva. Není problém být legálně držitelem dvou cestovních pasů, stačí se vymluvit na razítko z Izraele. Samozřejmě Vám budou chybět vstupní razítka, třeba vízum, ale tady se dostáváme zpět k penězům. Za nějaký ten dolar východní milicionář určitě „zakryje glazu“ a bude to rychlejší, pohodlnější a levnější určitě taky...

Zmínil jsem se o vízech. Vízovou povinnost si zjistěte dostatečně předem na www.mzv.cz, lepší stránky nejsou. I přesto, co se tam dočtete, volejte na všechna zastupitelstva, zda se situace nezměnila. Vždycky (alespoň mě se to potvrdilo) je lepší žádat o víza u nás nebo na ambasádě, kam Česká republika spadá. Ne vždycky si můžete víza zařizovat po cestě. Je to časově, finančně a hlavně psychicky náročné a někdy nemožné.
Víza stojí hodně peněz a cestování třeba do Vídně a zpět se protáhne a něco stojí. Ve Vídni sídlí například ambasády zemí střední Asie (státy bývalého SSSR) a dost dalších zemí Afriky, které nemají zastoupení v ČR. Další najdete v Berlíně. Pasy se dají posílat poštou, ale riskujte to před odjezdem. Na počkání lze víza získat, ale zaplatíte jednou tolik. Některá Vám na počkání ani nevystaví.
Některá víza lze získat na hranicích. Z těch východních je to třeba Arménie. Existují různé společnosti, které se vyřizováním víz zabývají, ale opět si připravte pořádnou sumičku. Je dobré si vybrat někoho „kdo to umí“, třeba pan Opatřil z Moravia Contactu. Není to žádný můj sponzor, ani nemám slevu, ale je prostě dobrej, co se týče od Ukrajiny na východ a třeba výletů na Severní pól :-).
Všechno je třeba si zjistit dopředu. Na získávání víz, pokud jich potřebujete víc, si vyhraďte dostatečnou časovou rezervu. Doby na projednání a schválení nejsou pár dnů. A stejně musíte být připraveni na nepředvídatelné.

Do některých zemí potřebujete karnet (Írán, Afrika), tzn. něco jako pas pro vaše vozidlo. Ten opět vyřizujte u nás a opět si bohužel nachystejte hodně peněz. Tentokrát v řádech desetitisíců na vratnou kauci plus poplatek za listy a vyřízení. Vyřizuje Automotoklub ČR, pokud se nic nezměnilo. S vrácenou kaucí nepočítejte v řádech dní...

Čím dále jedete, tím více přestávají fungovat věci tak, jak jste u nás „na Západě“ zvyklí. Zákon může být zákonem, ale ten nepsaný je vždy nad tím psaným. Snažte se „splynout s okolím“. Jasně, na motorce za hromadu peněz těžko splynete s lidmi na oslech, kteří Vás budou považovat za Gagarina... No bude to fuška, zvlášť s výzorem běláska těžko zapadnete mezi Afričany. Ale pamatujte, že s úsměvem jde všechno líp a bývá pravidlem, že ti, co mají nejméně, se nejvíce rozdělí.
Nebuďte hovada a nepovyšujte se. Měli jste jen větší štěstí a narodili jste se u nás v Evropě. Když vezmete pár pro Vás nepodstatných drobností dětem, je to k nezaplacení.

Většinou cestujeme na motorce, a ta nás musí dovézt tam a nejlépe i zpět. Proto nezanedbávejte údržbu. Zní to jako klišé, ale když u nás na našem asfaltu gumy najedou ještě tisíce kilometrů, sportovní jízda třeba na Sardinii probudí závodníka i v těle „stárnoucího mladíka“ kolem šedesátky a měkká dvousměsovka je v háji. Žmolky a dráty na krajích nejsou najednou pro parádu to pravé.
Na Západě gumy seženete, jen se prohnete jak luk (osobní zkušenost). Ale neopravitelně zničená guma ve vašem rozměru někde v tramtárii  je fatální problém. Lepší je tahat se s náhradními gumami, než řešit neřešitelné.
Nářadí je třeba brát minimum, jen to nejnutnější. A na opravu, na jakou se cítíte sami. Těžko budete někde v prachu horské cesty v Pamíru měnit převodovku. Tak jako tak musíte do dílny, kde základní nářadí a klíče mají všude.
Náhradní díly berte jen ty, kde je největší pravděpodobnost, že se můžou zk***it (polámat). Stejně budete mít přesně ty, co nejsou potřeba... To je pravidlo. Vezměte si od všeho náhradní klíče, protože co se může ztratit, to se ztratí a co se nemůže polámat, to se poláme.
Jak tak přemýšlím, já jsem ten typickej člověk jak z reklamy na pojištění. Co se může člověku stát, to se mi stane.

Kdo je hrdina, jezdí bez map a navigace. „Já nejsu.“ Pečlivé prozkoumání trasy na Google Earth, nějaká konzultace s člověkem „co už tam byl“ je pak k nezaplacení. Papírové mapy slouží k plánování a k základní orientaci. Situace je ovšem kolikrát jiná, i sebelepší plánování trasy naruší lokální konflikt, stržený most, zavřené hranice, nasraná přítelkyně, parťák, zranění.

Čím ale budete mít víc informací, tím méně věcí Vás může zaskočit. Dojet na hranice Íránu a zjistit, že nemáte třeba karnet a otočit směr domů může člověku docela pokazit náladu. Počítejte, že mimo Evropu přestává platit tzv. zelená karta. Nastudujte si, kam až vám pojištění platí. Na hranicích zacvakáte, ale míň než hladové milici pár kilometrů za hranicí na první kontrole. Toto je jejich oblíbená pastička. A když něco provedete, stejně se na „strachóvku“ nespoléhejte. Platí jiné zákony. Opět má zkušenost z Kazachstánu.
Ptejte se na vše potřebné na hranicích. Jaké dokumenty třeba vyřizovat. Pro ně jsou automatické, případně nepotřebné, ale Vám můžou pěkně zavařit. Byrokracie je mnohdy brutální, ale možná i proto se pouštíme do dobrodružství. Kdyby nebyly komplikace, asi by nebylo o čem povídat a chybělo by nějaké to drama...

Dobře se pojistěte. Ptejte se, na které země vaše pojištění platí. Já jsem byl taky bohužel pojištěn jen po Turecko a v Íránu jsem si tak zlomil klíční kost, že jsem letěl na operaci a pro pár šroubků do ruky na skok domů. Za svoje. Na pojištění nešetřete, čím dražší, tím menší pravděpodobnost, že se vám něco stane.

Dbejte a respektujte zvyky místních. Jste hostem v cizí zemi, počínaje Slovenskem či Rakouskem, a kdo se lépe přizpůsobí, ten vyhrává. Nebojte se ptát, kohokoliv na cokoliv. Zavolejte třeba do redakce MotoRoute a dají vám určitě kontakt na někoho, kdo v dané zemi byl. Prohlížejte fóra, čtěte, volejte, nahrávejte souřadnice. Vždyť MotoRoute je časopis a web o nás pro nás. A berte slivovicu!

Šťastnou cestu přeje Klobása


fiogf49gjkf0d


RSS
© MotoRoute 2009-16 (MotoRoute s.r.o., Štefánikova 2193, Zlín, IČO 28323726, DIČ CZ 28323726, zaps. v OR u KS v Brně, oddíl C, vložka č. 61333). Všechna práva vyhrazena.

Partneři: Čtyřkolky a motorky, Auto Moto Pneu, inzerce Autopes