Nacházíte se: CESTOPISY / Jednodenní výlety

TIP - Krásné staré stroje

Jirka Bašný, 9.6.2009

Naše republika má svým způsobem štěstí. Díky historickému vývoji se české země staly industriálním centrem rakousko-uherské monarchie. První republika tak měla na co navázat, a naštěstí dost z téhle průmyslové historie se dochovalo dodnes. Bohužel (nebo bohudík, z mého „sobeckého“ pohledu:-)), technické památky nejsou zrovínka hitem turistických nabídek. Takže, rozjeďme se dnes omrknout vpravdě už historické stroje, které však dodnes poctivě a neúnavně slouží, a jak to vypadá, sloužit budou i nadále.

V srdci Českomoravské vrchoviny

Sedlice jsou malá, víceméně ničím nezajímavá vesnička, ležící na Českomoravské vrchovině na východ od známějšího městečka Želiv. Z východního okraje vísky vede příkrá silnička vlevo do hluboce zaříznutého údolí Želivky, končící po kilometrovém sešupu u mostu přes řeku. Tady je cíl, stačí se podívat vpravo. Nad částí řeky se zde tyčí funkcionalistická budova vodní elektrárny, a ta je naším dnešním cílem.

Do Sedlic se dostaneme nejlépe sjezdem na devadesátém kilometru dálnice D1 do Humpolce, z něj vyjedeme přímo na západ okreskou přes Hněvkovice a Kletečnou až do Sedlic. Ten, kdo zvolí cestu přes Želiv, musí na ni odbočit ze spojnice Vlašim-Pelhřimov, v Želivi přejet most na levý břeh Želivky, a za ním se dát vlevo, vystoupat do kopců a dorazit do Sedlic ze západu.

Elektrárna „v letech“

První pohled na elektrárnu zarazí i neodborníka. Jasně, elektrárna je u řeky, to je v pořádku, ale kdo viděl alespoň jednu další, ví, že jsou umístěny na patě přehrady, která zadržuje a vzdouvá vodu tak, aby měla patřičný spád na vstupu do turbín. Tady tomu tak není, tedy alespoň opticky. Podíváme-li se pozorněji, spatříme po pravé straně do svahu ústící mohutné potrubí.

To prochází skoro kilometrovým tunelem pod hřebenem, který dělí elektrárnu od k ní příslušné přehradní nádrže. Ta leží asi pět kilometrů proti proudu, díky záhybu údolí je však vzdálena jen ten kilometr. Takže, vše je nakonec v pořádku, fyzika i tady „funguje“….Elektrárna byla postavena v roce 1928 (společně s hrází) a z té samé doby pochází i tři turbosoustrojí s celkovým výkonem přes 3 MW. Ty dodala firma ČKD Blansko. Soustrojí pracují dodnes bez větších oprav či rekonstrukcí, takže jsou víceméně ve stavu, jak byly uvedeny do provozu.

Můžeme tady shlédnout nefalšovanou ukázku klasické strojařiny a elektrikařiny, staré přes sedmdesát let, a přesto (nebo právě proto?) pracující neúnavně a bez poruch dále.

Nelze si než postesknout, že dnešní produkty, ať už spotřební nebo průmyslové, už takovouto „výdrž“ nemají a nikdy už mít nebudou. Halt doby, kdy se vyrábělo festovně a s ohledem na dlouhodobou funkčnost a spolehlivost, už jsou pryč. Dnešní „křapky“, obzvláště ty spotřební, jsou evidentně sestrojeny a vyráběny s účelem příliš nepřežít záruční dobu:-( a co nejdříve opět zapojit nebohého uživatele do spotřebního řetězce. Koneckonců, vidíme to i na moderních motorkách, příkladů je něurekom....

V elektrárně se oficiálně neprovádí, vše záleží na domluvě s obsluhou, ať již telefonicky nebo osobně. Podle vlastní několikanásobné zkušenosti je obsluha velmi vstřícná a zájem příchozích o jejich technický skvost ji těší.

Hráz a pivo

Pakliže zbude po prohlídce elektrárny ještě nějaký ten čas před návratem, je možno zajet asi dva kilometry dále směrem na Kletečnou, kde silnice překračuje údolí po koruně hráze, a prohlédnout si hráz stavěnou v době, kdy betonáž nebyla ještě úplně zvládnutá, a tak hráze se stavěly kamenné. Popravdě, jsou hezčí než ty z betonu.

A jestli je ještě chvilka, zajeďte do Želivi a vyhledejte místní klášter. Mniši premonstráti, kteří jej mají na starosti, tu kromě jiného vaří i velice specifické (a nadmíru dobré) vícestupňové, svrchně kvašené, pivo. Jednak si ho tam můžete vypít (jasně, jen spolujezdci), a druhak i odvézt domů v lahvované formě. Není to sice klasický český „zrzek“ a rozhodně má své „volty“, ale chutná jen což. A občas ochutnat něco odlišného neuškodí.