Bukovany

 Ráno jsme vstali do krásného letního dne a než jsme se stačili rozkoukat, tak zvoní telefon. Volá kamarád, že jeho přítelkyně, bydlící v Bukovanech u Kyjova, bude budoucí dva týdny sama doma, a že si ho pozvala, aby sama nebyla. Tak prý, jestli se nechceme stavit, aby tam nebyli sami..:-) Chvíli jsme o tom popřemýšleli – auto v tuto chvíli žádné, motorky na chatě.. No dobrá, pojedeme na den dva na chatu a odtud pofrčíme do Bukovan.

Zbalení jsme byli po chviličce, teď pouze šup do metra a jet čekat na autobus mířící směrem na chatu. Michal moc nevěří dopravním prostředkům, které nemůže řídit, takže přišla i mírná schýza ;), ale nakonec se nám podařilo koupit lístky, dostat se k sedadlům a uvelebit se. Ikdyž to je taky relativní, řekněme prostě jen, že se nám podařilo usadit se na naše místa. Vedle nás se umístili dva lidé důchodového věku. Paní neustále naříkala na vše, na co si vzpomněla a pán nadával jí. Výborná dvojka. Chvíli vám to přijde úsměvné, chvíli posloucháte, cože to vlastně vznikl za problém, pak se snažíte neslyšet a pak máte chuť oba zabít, což nám zabralo vlastně téměř celou cestu. Nicméně jsme to zdárně přežili a na konci cesty si oddychli, že můžeme konečně vystoupit.

Další den odpoledne jsme byli nachystaní a natěšení na další projížďku. Měl to vlastně být můj první delší výlet. Vllastně prozatím nejdelší. Turnov – Hradec Králové – Svitavy – Prostějov – Němčice nad Hanou – Kyjov – Bukovany. Celkem 282km. Prostě paráda. Před výletem si Míša ještě namontoval nový kufr od BigHuskyho a vše bylo přichystáno na pobrání pár švestek a vyjetí. Den byl opravdu jasný a krásný, takže jsme si cestu velice užívali. Cestou na Hradec to sice bylo takové jednotvárné, ale jen co jsme se dostali z hojně frekventovaných částí, tak jsme si začali hovět totálně. Měli jsme po cestě naplánovanou zastávku ve Vidlaté Seči, kde trávil kamarád volné chvíle na chatě. Ikdyž bych to spíš nazvala statkem. Abychom se protáhli, tak jsme se šli projít na blízké pole, kde jsme se mohli kochat překrásnými pohledy na okolní krajinu. Pak jsme ještě chvíli zůstali, dali si výbornou bábovku, čaj, rozloučili se a pokračovali dál, směrem na Prostějov. Po cestě mě upoutaly vesnička Pohledy – Samoty na vrcholkujednoho táhlého kopce a hned za ní pod kopcem vesnička Pohledy. Tam jsme také potkali jednoho králíka, očividně mládě, který nejspíš chtěl jet s námi, neboť asi 500m běžel podél nás na cestě, kousíček od kol našich strojů. Chudák, dalo mu to docela zabrat, poslední metry už mlel z posledního a pak už jen smutně zapadl zpět na pole. Kolem Jevíčka, za finanční pomoci Evropské Unie, postavili novou silnici - neporušený povrch, zatáčky a pohodová jízda, kterou jsme si opravdu užili. V Prostějově jsme se stavili na jídlo v jedné, už Michalem a Pavlem ozkoušené restauraci, a pěkně se tam přecpali. No prostě to vypadalo jako začátek výborného výletu do Bukovan

   

---