Iva Tomková, 4.7.2011
Začalo to 25. května 2011, kdy jsme se sešli, vlastně sjeli, v Petrovicích. Milamoto - organizátor výletu – zajistil prima ubytování v Penzionu David
www.penziondavid.eu.
Ceny mírné, jídlo dobré, porce úžasné, spaní pro lidi pěkné a pro mašiny, což je vždy to nejdůležitější, bezpečné: za vodním příkopem, za železnou bránou a pod zámkem!
Čekalo nás překvapení v podobě Virágodědka, který se přijel podívat ze své nedaleké haciendy. Na kus řeči dorazil taky Fanda se svými dvěma přáteli.Podvečerní posezení na terase nad vodním příkopem s následnou „lehkou večeří“se neslo v duchu dolaďování trasy, plánovaní zastávek a rozdělení do skupin. Z původně přihlášených 12 účastníků přijelo do Petrovic 11, dokonce i Kareš na antibiotikách. Vlastně přijel na krásné „půlnoční hvězdě“ od Yamahy
. Ale nakonec se rozumně rozhodl a vrátil se domů, takže zbylo 9 motorek a 10 lidí: Milamoto, Mirek42, Miko, LUSO, Leo1200, Esvéčko, Dědkulín, jeho kamarád Charlie1 s přítelkyní a já. Motorky od půllitru po dvanáctpade, věk účastníků od cca 30 do cca 65 let. Jen zlomek z velké prima party, která si říká Motorkáři nad 60 roků, nebo taky Motodědci:
http://motorkarinad60let.webnode.cz/Dohodli jsme se, že pojedeme ve dvou skupinách, které se budou na dálnici držet pohromadě. Při minimálním bezpečném odstupu 5 m tak jako tak vytvoříme pořádnou kolonu! Šli jsme brzy spát, abychom ráno byli fit. Plánovaný odjezd kolem 08:30 hod. Bohužel bez snídaně, protože tak brzy se personálu nechtělo vstávat
. Což nás ovšem nezaskočilo - nakrmili jsme sebe i naše mašiny na pumpě přes ulici a po společném fotu vyrazili směr hranice. Čekalo nás 600 km, převážně po dálnici, do města Sande, kde jsme měli na dvě noci rezervované pokoje v penzionu Bünting
www.pension-buenting.de.
Počasí nám přálo: slunce svítilo od rána, s přibývajícími kilometry bylo čím dál větší teplo. Až moc v černé kůži... Ale bezpečnost především! Na dálnici nebyl žádný hrozný provoz, byl pátek ráno... Místy stavební práce, takže zúžení do jednoho pruhu, což znamenalo plížit se 60 km/h v horku a prachu. Ale stejně jsme jeli rychleji, než jsme čekali, přestávek bylo také méně, pokud se pamatuji dobře, tak tři, takže kilometry ubývaly. Jeli jsme na Dresden, Leipzig, Magdeburg, Braunschweig, Hannover, Bremen, Oldenburg, Sande. Když jsme minuli Hannover, měli jsme dojem, že jedeme do pěkné bouře. Začalo foukat a my jsme místy plápolali po celé šíři pruhu (trochu dramatizuji, ale pocit to nebyl příjemný). Směrem na sever, kam jsme měli namířeno, visela z oblohy až skoro k zemi šedivá a béžová mračna! Zastavili jsme na odpočívadle asi 70 km před cílem, odkud jsem zavolala do penzionu, že se blížíme.
Hádali jsme, co to je za podivný úkaz na obloze a pak nám došlo, že to je oblak sopečného prachu z islandské sopky, který dorazil až na sever Německa. Cítila jsem ho mezi zuby, škrábal mě v očích a co horší, moje černá kočička ztratila trochu ze svého lesku... Kousek od nás zastavilo auto a jeho řidič nás přišel varovat před počasím. Slyšel v rádiu o bouřce, co se přehnala nad Hannoverem, jenž jsme asi před půlhodinou minuli, a která se rychle přemisťuje směrem k severu. Doporučoval nám, abychom se honem někde schovali. Takže konec pauzy, rychle do sedel a vzhůru na sever, do Sande! Posledních pár kilometrů jsme jeli po okreskách - bezva osvěžení po té dlouhé dálnici. Díky našemu „Führerovi“ a jeho navigaci jsme našli penzion bez problémů. Za velké pozornosti sousedů jsme projeli slepou ulici tam a zpátky – penzion Bünting s č.p. 1 je hned na začátku
.
Pan Bünting nás navigoval na parkoviště - tady sice otevřené, ale byli jsme ubezpečeni, že se u nich ještě nikdy nic neztratilo, ani nepoškodilo. Proč bychom tomu neměli věřit? Pokud někdy pojedete na sever Německa, doporučuji tohle ubytování! Budete se cítit jako doma, a to nepřeháním. Platili jsme kolem 25 EUR za osobu a noc, včetně snídaně. Pan a paní Bünting nám vyšli ve všem vstříc, narychlo zorganizovali ještě 3 postele u 94 leté sousedky přes ulici. Jejich syn Peter je taky motorkář, dobře jsem si s ním popovídala. Dal nám několik tipů na sobotní cestu ze Sande do Falkensee, abychom se svezli mimo dálnici. Vypadalo to moc hezky, ale bohužel pak nebyl čas...
Dojeli jsme a po ubytování šli nakoupit do supermarketu a na večeři do řecké restaurace. Obligátní sklínka ouza pro každého z nás, výborné jídlo a přátelský majitel...Po zaplacení jsme dostali znovu ouzo a šli spát. Bydleli jsme po skupinkách ve třech sousedních penzionech.
V pátek ráno nás probudil déšť. Po snídani jsme se dohodli, že necháme mašiny stát a pojedeme těch pár (12) kilometrů do námořního muzea ve Wilhelmshaven (
www.marinemuseum.de) vlakem nebo autobusem. Na zastávku, která byla hned za rohem, přijel právě autobus. Doběhla jsem za řidičem, dostala jízdní řád a rady... Museli jsme si pospíšit, „náš“ autobus jel za pár minut. Za zpáteční jízdenky jsme v 10 lidech zaplatili 39 EUR.
Pršelo čím dál víc, byli jsme rádi, že jsme v suchu. Navíc je most (Kaiser-Wilhelm-Brücke), přes který je přístup k muzeu, od loňského podzimu v rekonstrukci, takže bychom se asi bývali pěkně motali. Takhle nás autobus dovezl – s jedním přestupem – ode dveří ke dveřím. Když jsme vystupovali před námořním muzeem, měli jsme pocit, že na nás někdo vylil škopek. Lilo a lilo a lilo...
Vstupné pro dospělé 9,50 EUR, skupinová sleva (1 EUR na osobu) až od 15 osob. Zkusila jsem vyjednat slevu i pro nás 10, ale paní byla neoblomná. Hodinová vyhlídková jízda přístavem stála 6 EUR a stála opravdu za to! Je také možné zakoupit kombinovanou vstupenku, úspora tuším 2 nebo 3 EUR.
Venku stále lilo, tak jsme si prohlíželi expozice v hlavní budově a čekali na lepší počasí, abychom vyrazili na prohlídku venkovních exponátů. Dočkali jsme se, vítr rozehnal mraky a vysvitlo slunko. Hurá ven! Bylo na co koukat. Počasí se měnilo každých pár minut... Prudké přeháňky jsme využili k prohlížení útrob ponorky a lodí a když se mraky přehnaly, prohlíželi jsme si vše zvenku.
Taky jsme si dali lehké občerstvení v muzejní tratorii. Kvasnicové pivo z pšenice nám všem chutnalo nejvíc.
Vyhlídkovou plavbu přístavem jsme absolvovali na dvě party. Díky tomu, že jsme přišli jako poslední, měli jsme výhodná místa pro fotografování. Sice na nás trochu pršelo, ale měli jsme volný výhled.
V jedné části přístavu jsme nesměli ani fotografovat ani natáčet, je tam aktivní a zároveň největší námořní základna německého námořnictva. Snad nejvíc mě zaujal plovoucí dok a plovoucí maják.
Vrátili jsme se zpátky a sušili se u lahvičky piva. Na doporučení pana Büntinga jsme si chtěli dát nějakou rybí specialitu na Back-Fisch Kutter, ale bohužel bylo zavřeno. Trochu jsme se prošli, po návratu ostatních z plavby po přístavu udělali ještě skoro společné foto před muzeem – Mirek zatím udělal pár velice zajímavých snímků někde úplně jinde...
Cesta zpátky opět s přestupem u obrovského nákupního centra Nordsee-Passage už za hezkého počasí. Tentokrát jsme čekali na přípoj déle, a to jsme využili k návštěvě centra a nákupu suvenýrů. Po návratu do Sande obligátní nákup v supermarketu a večeře u Řeka. Jedno ouzo před, jedno po...
V sobotu ráno jsme zaplatili, udělali společné fotky,rozloučili se a za krásného počasí vyrazili na 463 km dlouhou cestu ze Sande do Falkensee u Berlína. Až k Magdeburgu vlastně stejná trasa, pak ale na Brandenburg, Potsdam, Falkensee. Opět po dálnici, přestože nás Peter varoval, že na Magdeburg to není dálnice, ale jedno jediné velké staveniště. A u Magdeburgu, kde se sjíždí několik dálnic, bude prý totální zácpa. A byla... Takže na dvojku, nohy na zemi, slalom mezi auty... Celá naše parta zůstala pohromadě, ani v téhle situaci se nikdo nenechal odtrhnout! A zase jsme jeli rychleji, než jsme předpokládali, stavěli jsme vlastně jen kvůli tankování. Počasí už nebylo tak krásné, honily se mraky, ale nepršelo.
Když jsme se blížili k Berlínu, roztrhaly se mraky a bylo teplo. A opět podle domluvy jsem zavolala pár kilometrů před cílem, že se blížíme.
Ubytování v penzionu Hamburg
www.Pension-Hamburg.de (cena za osobu a noc se snídaní 25 EUR) bylo sice skromnější, ale mašiny byly všechny za bránou, některé dokonce pod střechou. A paní domácí byla velice příjemná a ochotná.Vzhledem k tomu, že supermarket byl dost daleko, naložila mě a Mirka do auta a odvezla nás na nákup. Dokonce nás chtěla po skupinkách odvozit do řecké restaurace! To jsme s díky odmítli a šli do pizzerie. Tady už nebyl majitel tak přátelský, jako Řek v restauraci Athén v Sande, ale i tady jsme se dobře najedli a popili oblíbené kvasnicové pivko.
Nedělní snídaně byla gigantická!!! Bylo nám řečeno, že nesmíme odjet dřív, dokud všechno nesníme
. Tak jsme se snažili... Takže opět všeobecná spokojenost a výborná nálada, až do té chvíle, než Miko zjistil, že se mu do rána „sama od sebe“ ulomila spojková páčka a vytrhlo lanko... Ale kluci si nakonec poradili: za romantickou brankou stojí v zahradě nenápadná dřevěná kůlnička-dílnička, plná nářadí! Do té je paní domácí pustila a pak jen koukala, co dokážou šikovní kluci z Čech a Moravy
.
S malým zpožděním jsme vyrazili do leteckého muzea
www.luftwaffenmuseum.de na letiště Gatrow v Berlíně, vzdálené jen 16 km. Tady je vstup zdarma, resp. je možné zaplatit podle vlastní chuti a možností. Ve vrátnici jsou sice k dispozici uzamykatelné skříňky, ale helmy se do nich nevejdou. Zeptala jsem se paní, jestli by nám je někde uložila, abychom je nemuseli nosit. Nebyla moc ochotná, ale udělala to. A pak už jsme jen chodili a koukali... Venku na ploše jsou „moderní“ exponáty, v hale historické. Po společné fotce jsme nasedli a jeli směr hranice.
Počasí bylo stále lepší, vlastně nám přálo po celý výlet. Poslední společná zastávka, tentokrát už na českém území. Odtud jsme pokračovali v menších skupinkách podle místa bydliště.
Odkaz na všechny mé fotky z našeho výletu do Německa:
Na závěr:
Průměrná spotřeba ca. 5,3 l/100 km.
Mě osobně stál celý tento výlet ca. 220 EUR (ubytování, jídlo, benzín, vstupné, pojištění).
Údaje z navigace, které poskytl LUSO:
Petrovice > Sande: průměr 91 km/h, 146 km/h max., 596 km najeto
Sande > Falkensee: průměr 86 km/h, 143 km/h max., 478 km najeto, 5:33 hod. v pohybu
Berlin > hranice průměr 98 km/h, 155 km/h max., 286 km najeto.
A na úplný závěr:
Podle reakcí všech účastníků se výlet vydařil