Pavel Černý, 23.6.2016
Miluju Fish´n´Chips! A taky miluju divné lidi! Rád se na ně dívám, takže jsem asi taky divný a tak nějak mezi ně patřím.
Ideální způsob, jak uspokojit divné potřeby mé duše, je zajít si k Číňanovi na roh Marine Parade na kus voňavého smaženého Hoki. "Tibe se pamituje s busa s Óklinda!" vyhrkne na mě rozcuchaný Číňan. Objednám si rybičku, posadím se do rohu naproti řasami zarostlého akvárka a čekám, až mi ji usmaží a zabalí i s hranolkama do novin. Se mnou v ošuntělé místnosti čeká i obézní maorská rodinka a bosá rusovláska se zasněným pohledem.
Vtom vstoupí obzvláště divný typan v ušmudlaném tričku, které na zádech zdobí červená, vlastně rudá Ducati 916 v šíleném náklonu a nad tím je napsáno WANGANUI LEGENDARY CEMETERY CIRCUIT. Že by nějaký legendární hřbitovní okruh? Brr, zní to děsivě, hrozivě a divně, stejně divně, jak vypadá ten týpek. Tato vzpomínka ale později mizí, když rozpálený na pláži baštím žraloka s přesolenýma hranolkama a odháním dotěrné vřeštící racky. Bestie!
Motor krásně brumlá, k čemu zapínat rádio, a svěží zelená krajina se mění snad každých pět minut. Dobře se u toho za volantem přemýšlí a rozjímá. Četli jste Zen a umění údržby motocyklu? Ano! Potom víte, o čem mluvím. A je jedno, co řídíte. Jak si tak dumám, napadá mě, kam že se vlastně poděl ten Aaron Slight? Onen novozélandský motocyklový závodník, který si přál získat titul ve světových superbicích tak moc, že si na své motorky lepil tři jedničky? Pak měl nějaké zranění hlavy, ne? Kde je mu konec? Žije ještě vůbec?
Taranaki je nádherná sopka. Zvlněnou krajinou se kolem ní vine klikatá cesta Surf Highway Nr. 45. Nahoru, dolů, přes horizont doleva vstříc oceánu, pak zpátky doprava a opět je tu v plné kráse ta majestátní hora s bílou čepičkou. "Čtyřicetpětka" bývá většinou téměř prázdná a opuštěná v polích, jen sem tam šílenou rychlostí profrčí mlékárenská cisterna spěchající na jednu z mnoha zdejších farem, nebo vás mine pestře pomalovaný van s prknem se třemi křidélky upevněným na střeše. Kdo surfujete, můžete celý den sjíždět vlny a přitom se stále dívat na Taranaki, jak tam trčí nad zpěněným příbojem. Boží!
Jednou, když ranní paprsky dopadaly na východní svahy spícího vulkánu, dostal jsem chuť na šálek voňavé silné kávy Long Black. Jak já ho miluju! Cestou do nejbližší kavárny jsem zaregistroval enormně zvýšený pohyb motorkářů. Ti na Novém Zélandu za normálních okolností vyrážejí do ulic pouze o nedělích a svátcích. Nambrplejty napovídaly, že se sjeli ze všech koutů obou ostrovů a že se chystá něco velkého. Pak mně to seplo! Vzpomněl jsem si na to zjevení z Fish´n´Chipee v Napieru a uvědomil si, že nedaleko odtud je ono město Wanganui. Rudá Ducati a hřbitov... Aha.
V kavárně mi bylo řečeno, že se za necelé dvě hoďky Wanganui uzavírá pro konání domácího mistroství silničních motocyklů. Jeden vyklidněný chlápek mi nabídl, že mě tam hodí svým autem. Já na to, že to mám stejně po cestě, tak díky a že pojedu za ním.
Těch 40 kiláků z Bulls do Wanganui jsme se vlekli v koloně jak smradi. Auta jsme nechali na předměstí u řeky a já jsem vyzvídal, co že je to za sadistický brutální okruh, proč se jmenuje zrovna Cemetery Circuit? To je tam tolik smrťáků? Borec se začal smát. Houby! Bylo mi vysvětleno, že se jedná o městský okruh, v jehož středu stojí obyčejný cintorín. Krchov! Lidé tam pobíhají mezi náhrobky a staví si ze štaflí nebo lešenářských trubek provizorní tribuny. Taky mezi těmi náhrobky baští Fish´n´Chips a pijí pivko. Bizarní! Ale chlívek jsem tam nikde neviděl, všechno po sobě uklidili. Chvályhodné!
Ještě bizarnější však je uspořádání novozélandského mistroství silničních motocyklů. Připomnělo mi to pejska a kočičku, jak spolu vařili dort. ALL TOGETHER. Jedou litry a mezi nimi kvílí dvoudobá dvěpade. Jedou šestky a mezi nimi brumlá starý Haryk. Pak jedou motardy a mezi nimi zase hřmí ten samý starý Haryk. Jen jezdec je nějaký divný, kombinézu má celou děravou... Asi sebou v urputné snaze někde praštil!
Na závěr na okruh vjíždí civilní stroj Honda. "Ta přilba je mi ňáká povědomá!?" říkám si. Prý "Tři čestná kola pro Aarona Slighta," hlásí pro změnu ampliony. Letím do depa, drobný jezdec si sundává přilbu a najednou tam stojí přede mnou - živý, usměvavý a pořád ve stejné formě. Aaron Slight!
Autor: Pavel Černý
www.nzwines.blog.cz
www.facebook.com/vinaznovehozelanduvinarstviviniceakrajina