Jurek Hueber
Vzpomínám na svá dětská léta, kdy jsem při jedné z návštěv strýce, vzal do rukou knihu, ve které byly obrázky z cest. Nebyla to jen ledajaká kniha. Ty obrazy v ní promlouvaly. Byl z nich cítit prach, žár, písek a vůně dálek… Od té doby, při každé příští návštěvě, dovolil jsem se, zda si mohu v knize opět listovat a prohlížet fotografie. Více a více upoutávaly mou pozornost nejen exotické záběry, ale i atmosféra cestování a zvláště pak, nádech motorismu. Obdivoval jsem ony pány, kteří v knize vystupovali a zatvrzoval se, že až budu velký, takový automobil si také pořídím a pojedu s nim také tak daleko, jako oni. Přál jsem si tuhle knihu vlastnit, ale musel jsem čekat dvacet let, než se mi ji podařilo sehnat. Byla totiž na indexu, stejně jako její autoři. Dnes od mého prvního otevření knihy, uplynulo 35 let a já ji mám, jako svou první cestovatelskou relikvii. Přibyly k ní další díla stejných autorů, stejně tak vzácné, alespoň pro mne. Nemám je všechny a rád bych tuhle sbírku doplnil o všechna díla těchto cestovatelů, kteří byli, jsou a budou pro mne skutečnými cestovateli, před nimiž je potřeba pokorně sklonit hlavu a tiše mlčet, abychom slyšeli a i pochopili. Ano řeč, je o pánech Jiřím Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi, o kterých sluší se, zmínit právě na webu Motoroute, na webu nás, cestovatelů.
Pan Jiří Hanzelka již bohužel není mezi námi, neboť odešel do cestovatelského nebe v roce 2003. Pana Miroslava Zikmunda lze potkat ještě dnes ve Zlíně. Když spatříte rychle se pohybující stříbrný oblak bohaté hřívy, s lehce ironickým úsměvem vysokého devadesátníka, kterému ani vysoký věk neubral jiskru v oku, je to zajisté on. Narodil se v roce 1919, v Plzni. Po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou obchodní školu. Zde se rovněž seznámil se svým celoživotním souputníkem, panem Jiřím Hanzelkou, který byl o rok mladší. Bohužel, za 2. světové války uzavřeli němečtí okupanti české vysoké školy a tak Miroslav Zikmund, stejně jako Jiří Hanzelka, dokončili svá studia až v roce 1946. Již během války se Miroslav Zikmund začal společně se svým spolužákem a přítelem Jiřím Hanzelkou připravovat na pozdější zahraniční cesty.
Pánové Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund a Tatra, to je nerozlučný tým, kteří k sobě patří. Tito tři procestovali celý svět. Na svou první cestu do Afriky a Jižní Ameriky se vydali již v roce 1947, s Tatrou 87. Tehdy bylo možno objevit nové, nepoznané, neboť bylo ještě mnoho míst, kam nevstoupila lidská noha a svět nebyl poznán. Cesta trvala tři roky a byla jak dobře zmapována, tak z ni bylo odvysíláno přes sedm set reportáží. Bylo též natočeno mnoho dokumentárního materiálu. Druhou cestu, s doprovodem, podnikli ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805, do Asie a Oceánie. Ta byla absolvována v letech 1959 – 1964. Napsali spoustu knih a natočili čtyři celovečerní filmy. Kromě těchto celovečerních filmů, pořídili též 147 krátkometrážních, či dokumentárních filmů. Na cestě udělali velké množství fotografií a absolvovali mnoho přednášek.
V roce 1968 se pánové Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka, jako členové KSČ postavili na stranu tzv. reformních komunistů a aktivně se zúčastnili mnoha protestních akcí na podporu Pražského jara. Od roku 1969 jim bylo zakázáno dále publikovat a účastnit se veřejného života.
V roce 1995 věnovali Jiří Hanzelka spolu s Miroslavem Zikmundem svůj rozsáhlý archiv a sbírky zlínskému muzeu. Dne 30. 11. 1996 byla otevřena ve zlínském zámku expozice, v níž jsou vedle osobních dokladů a údajů i některé součásti výstroje, ukázky ze sbírky cizokrajných mincí a poštovních známek.
Většina jejich filmů, byla zpracována z filmových materiálů z první a druhé cesty ve Studiu Krátkého filmu v tehdejším Gottwaldově, dnes Zlíně. U zrodu těchto filmů a filmových reportáží stál zlínský filmový režisér Jaroslav Novotný, který jejich první filmy shlédl a začal korespondenčně oba cestovatele učit co a jak filmovat. Hudbu ke všem filmům cestovatelů Hanzelky a Zikmunda napsal jeden z nejlepších hudebních skladatelů filmové hudby u nás, pan Zdeněk Liška.
Rád bych na tomto blogu, vyjádřil obdiv k těmto spisovatelům i jejich dílům. Množství rukopisných textů, přepisovaných z cestovních poznámek na běžném mechanickém psacím stroji nedovoluje mnohé úpravy a slovíčkaření. Je psáno, jak se říká, z první vody načisto. Věcně, čitelně, střízlivě a přesto s barevností osobního rukopisu. A to je to, co zůstává živé, autentické a čtivé. A tak dnes držím jejich svazky jako opravdovou vzácnost a listuji v nich. Z řádků ke mně promlouvá atmosféra dobrodružství cest a tehdejší doby. Uplynulo již 65 let od jejich první cesty… Mnoho se změnilo, ale krása cestování a objevování zůstává. Děkujeme Pánové Hanzelko a Zikmunde, že jste se o ty své cesty s námi podělili a přispěli tak k zapálení, toho našeho, společného cestovatelského ducha. Kéž Vaše knihy přetrvají i pro příští generace a budou jim mít, stejně jako nám, stále co nabídnout. Vždyť z nich dýchá vůně dálek a jsou pro nás, alespoň cestovatelské spisovatele amatéry, velmi poučné. Ještě jednou, díky za ně, díky za Vás…
