Jurek Hueber, 1.10.2012
Sedmé setkání MotoRoute
„…Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy…“, zpívá Kája Gott v jedné písničce. Bohužel, text je pravdivý. Jako by to bylo včera, kdy jsme se měli poprvé možnost zúčastnit se setkání příznivců časopisu MotoRoute, a dnes zaznamenáváme již sedmý ročník, který máme úspěšně za sebou. Ten letošní se konal v překrásném prostředí areálu Kletečná, ve stejnojmenné obci nedaleko Humpolce, uprostřed nádherné přírody Českomoravské vysočiny.
Nepřísluší se mi bilancovat, nicméně za těch krásných sedm let, kdy náš časopis vychází, dlužno alespoň malé poděkování všem, kteří se na přípravě letošního sedmého setkání, i těch předchozích podíleli. Není to jednoduchá práce a kdo byl srazu účasten, jistě ví, že tohle setkání bylo hektické, jak co se počtu účastníků týče, tak i obsahově. Počasí bylo ukázkově podzimní a zlatavé slunce zalévalo svými barvami kraj a dodávalo tak jeseni ještě barvitější ráz. Co však dělalo tohle setkání, setkáním živým a vřelým, byli lidé. Lidé, byť originálně rozdílných ražení, přesto však společného ducha, jímž je cestování, dálky a poznávání nových věcí.
Bylo milé se sejít s mnoha starými kamarády, stejně jako seznámit se s novými přáteli, na které se těšíme opět zase příště. Co se týče přednášejících, zbývá dodat, že nikdo nezklamal. Dáte jistě za pravdu, že ostřílení mazáci typu Jardy Šímy, Martina Pouby a samozřejmě Igora Brezovara patří k nestorům těchto setkání a vždy mají co nabídnout. Je ale prima, že v zákrytu těchto osobností nezůstali ale ani nově přednášející a přijeli se s námi podělit o své zážitky z cest. Snad můžeme zmínit poděkování Pavlu „Paulínovi“ Hreškovi za jeho krásnou kolekci fotografií z Route 66 a národních parků USA, anebo Tomáši Dudkovi za přednes jeho cestopisu po Rusku a dalších přednášejících. Kdo však zasluhuje asi největší metál za statečnost a cestovatelské odhodlání, je jistě bezesporu drobná Dominika Gawliczková, která projela na svém motocyklu 125 ccm Španělsko a Portugalsko, neboť jak pokyvovali uznale hlavou i mnozí zkušení cestovatelé, projet ve skupině na velkém motocyklu kus světa dokáže leckdo, ale odvaha jakou v sobě našla Dominika, ta se jen tak někde nevidí.
Stranou nezůstaly ani presentace a ukázky specielních HD kamer, ochutnávky adventure jídel, možnosti použití internetového plánovače cest, předvedení kolekce přileb a dalších jiných zajímavostí a programů. Suma sumárum, letošní sedmé setkání se opět vydařilo a jediné, co mu lze vyčíst, že nám opět rychle uteklo. To však proto, že nám všem na něm bylo velmi, velmi dobře a bude-li snad někdy pro nás připraveno nějaké cestovatelské nebe, kéž by bylo alespoň z poloviny takové, jako byl ten náš letošní sedmý sraz. Takže ještě jednou všem díky a těšíme se již na ten další, v pořadí již osmý sraz nás cestovatelů a příznivců časopisu MotoRoute, který je bezesporu nejlepším časopisem na světě… 
J.